Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  09. prosinec 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 09. prosinec 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Plejády: Hvězdokupa Kuřátka

Uznání a copyright: Francesco Pelizzo

Viděli jste někdy hvězdokupu Plejády? I kdyby ano, pravděpodobně jste ji nikdy neviděli tak velkou a jasnou, jako je tato. Je to snad nejznámější hvězdokupa na obloze, jasné hvězdy Plejád jsou viditelné pouhým okem i z hloubi světlem znečištěných měst. Při dlouhé expozici z tmavého místa se však stane velmi zřetelným oblak prachu kolem hvězdokupy Plejády. Tato 23hodinová expozice pořízená z města Fagagny v Itálii pokrývá na obloze plochu několikanásobně větší než úplněk. Hvězdokupa je také známá jako M45, nebo v anglosaských zemích jako Sedm sester. Plejády leží asi 400 světelných roků daleko v souhvězdí Býka (Taurus). Podle jedné legendy s moderní zápletkou jedna z jasnějších hvězd od doby pojmenování hvězdokupy zanikla, takže zůstalo jen šest sesterských hvězd viditelných pouhým okem. Skutečný počet hvězd viditelných v Plejádách však může být větší nebo menší než sedm, v závislosti na temnotě okolní oblohy a ostrosti zraku pozorovatele.

Novinka: Alternativní titulní stránka APODu.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Pleiades
  2. APOD: 2020-04-08 Venkovská versus městská obloha
  3. Apod.com: Lecture 15: Star Clusters
  4. APOD: 2021-04-06 Mars a Plejády za Vinegar Hill
  5. AstroBin.com: DocRx: M45
  6. Youtu.be: Castello di Fagagna - Drone FVG
  7. Wikipedia: Italy
  8. NASA: The Moon
  9. APOD: 2013-11-22 Od Kalifornie k Plejádám
  10. TheConversation.com: The world’s oldest story? Astronomers say global myths about ‘seven sisters’ stars may reach back 100,000 years
  11. SkyAndTelescope.com: HOW MANY PLEIADES CAN YOU SEE?
  12. NASA: What Is a Light-Year?
  13. Wikipedia: Taurus (constellation)
  14. 1592.pdf: The Pleiades: the celestial herd of ancient timekeepers
  15. Kencroswell.com: The Pleiades' Lost Sister?
  16. PinImg.com: Foto: Šest kočiček :-)
  17. YouTube.com: M45 Pleiades Star Cluster, zoom into
  18. APOD: 2001-08-27 Jas umělé noční oblohy
  19. Wikipedia: File:Snellen_chart.svg

Štítky: Plejády, Otevřená hvězdokupa, Hvězdokupa


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »