Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  24. březen 2026

Astronomický snímek dne (APOD) - 24. březen 2026

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Gravitační mapa Země

Uznání videa: : NASA, GSFC, GRACE, SVS

Je gravitace na povrchu Země stejná? Ne, na některých místech se budete cítit o něco těžší než jinde. Na představeném videu mapy Země jsou barevně a přehnaně znázorněna místa, kde je gravitační pole Země relativně silné a kde slabé. Nízké místo, kde byste se cítili o něco lehčí, je vidět těsně u pobřeží Indie, modře, zatímco relativní maximum se vyskytuje v Jižní Americe v chilských horách. Příčina těchto nepravidelností ne vždy vyplývá ze současných povrchových znaků. Vědci předpokládají, že další důležité faktory spočívají v hlubokých podzemních strukturách v zemském plášti a mohou souviset s podobou Země v daleké minulosti. Představená mapa byla sestavena z dat pořízených dvojicí družic GRACE agentury NASA, které obíhaly kolem Země v letech 2002 až 2017. Projekt GRACE mapoval gravitaci Země pečlivým sledováním drobných změn vzdálenosti mezi oběma družicemi.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Mapping Earth's Gravity
  2. NASA: GRACE global gravity animation
  3. NASA: Earth
  4. Wikipedia: India
  5. Wikipedia: South_America
  6. Wikipedia: Chile
  7. Reddit.com: Foto: just a dog tilting its head :-)
  8. Wikipedia: Earth's_mantle
  9. APOD: 2007-09-22 Pangea Ultima: Země za 250 miliónů let
  10. NASA: Mapping Earth's Gravity
  11. NASA: National Aeronautics and Space Administration
  12. NASA: GRACE
  13. NASA: GRACE Tellus - Societal Benefit - National Interests

Štítky: GRACE, Země, Surface gravity


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »