Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  26. květen 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 26. květen 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Sluneční protuberance z SDO

Uznání a copyright: NASA/Goddard/SDO AIA Team

Jeden z nejúžasnějších pohledů na Slunce je pohled na eruptivní protuberanci. Sluneční družicová observatoř NASA Solar Dynamic Observatory v roce 2011 zobrazila velkou protuberanci při erupci z povrchu. Tato dramatická exploze byla zachycena v ultrafialovém světle na časosběrném videu, které pokrývá 90 minut, s novým políčkem každých 24 sekund. Rozměr protuberance je obrovský, do proudící záclony horkého plynu by se snadno vešla celá Země. Sluneční protuberance je usměrňována a někdy držena nad slunečním povrchem magnetickým polem Slunce. Klidná protuberance obvykle trvá asi měsíc, ale může z ní dojít k výronu koronární hmoty CME (Coronal Mass Ejection), kdy vyvrhne do Sluneční soustavy žhavý plyn. Energetický mechanismus, kterým sluneční protuberance vznikají, je stále předmětem výzkumu. Poté, co naše Slunce projde současným slunečním minimem, se očekává, že se sluneční aktivita, jako jsou třeba eruptivní protuberance, se stane v příštích letech obvyklejší.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Solar Dynamic Observatory
  2. APOD: 2003-02-23 Propletená sluneční eruptivní protuberance
  3. Youtube.com: Monster Prominence
  4. NASA: Monster Prominence
  5. NASA: SDO First Light Anniversary Video Contest
  6. APOD: 2001-12-03 Soupeřící polární záře
  7. NASA: Image: Earth lights dmsp
  8. Montana.edu: Solar Filaments and Prominences
  9. NASA: The Key to Understanding the Sun
  10. NASA: Coronal Mass Ejections
  11. APOD: 2001-09-24 Vyšlehnutí sluneční protuberance
  12. NASA: Our Solar System
  13. APOD: 2003-07-07 Na hraně Slunce
  14. Harvard.edu: Formation and eruption of solar prominences
  15. Wikipedia: Solar_minimum
  16. APOD: 2007-12-03 Úplný sluneční cyklus ze SOHO
  17. APOD: 2010-05-10 Velká eruptivní protuberance z SDO

Štítky: Slunce, Sdo, Protuberance


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »