Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2012  >  Prosinec  >  Ve stínu Měsíce

Česká astrofotografie měsíce - Prosinec 2012

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Ve stínu Měsíce

Uznání a copyright: Petr Horálek

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Mulligan Hwy, cca 40 km SZ od Mt. Carbine, Austrále

Datum pořízení: 13. listopadu 2012, okolo 20:39 UT

Optika: MTO 500/10; Samyang 8 mm/f 3.5

Snímač: Canon 550D, Canon 450D

Zpracování: Ze série širokoúhlých snímků pořizovaných každou 2. sekundu byly vybrány ty, které korespondují s okamžikem výřezu totality u příslušného políčka. Širokoúhlé snímky byly pouze upraveny v Adobe Lightroom (zesílení barev, potlačení saturace) a v Adobe Photoshop (zvýraznění Měsíce jeho potemněním a celkové zostření). U výřezů byla práce poněkud obtížnější. Z totality jsem pořizoval pouze HD video na Canon 550D (1920x1080 px; 25 snímků za sekundu). Vybral jsem proto ze tří míst ve videu 7 framů jdoucích za sebou v 25-snímkové sadě jedné sekundy a u každé ze tří sérií jsem každémů z framů přidělil jinou gamu (Photoshop). Snímky měly mezi sebou rozdíl asi 15 procent gamy. Sérii jsem vždy složil do HDR a následně upravil křivky do co nejvěrnějšího vzhledu.

Postup: Za dvouminutovým dechberoucím okamžikem jsme se museli s kamarádem ze Slovenska ještě na poslední chvíli vydat od Queenslandského pobřeží asi 180 km až za vesnici Mt. Carbine. V těchto místech už předpověď udávala velmi slušné šance, že se mystického úkazu dočkáme. Strastiplná cesta nás stavěla před reálné nebezpečí srážky s nevyzpytatelným klokanem, což ani český jelen neumí lidským nervům dát tak zabrat. Nakonec jsme našli krásné opoštěné místečko hned u silnice s výhledem v podstatě na všechny strany a za skvostů jižní oblohy už jsme jen čekali. Při asi dvouhodinovém čekání nás zatím minulo přes sto aut, která evidentně (na této jinak nefrekventované silnici) mířila rovněž na náhodná pozorovatelniště... Když Slunce vyšlo a poměrně rychle dosáhlo patřičné výšky a fáze zatmění, začaly se dít věci. Diamantový prsten vytřídala stříbřitá koróna s mnoha narůžovělými protuberancemi a několika jasně ohraničenými magnetickými mosty okolo nich. Myslel jsem, že to je dílo až skvělých fotografií M. Druckmüllera. I když nervozita i vzrušení bylo v maximu, stihl jsem se při pozorování binarem 11x70 ještě starat o dva foťáky a kochat se neobvyklou tmou v pomalu se pohybujícím stínu Měsíce. Nejvíc bych si přál, aby to všichni viděli na vlastní oči. Když to ale nejde, snad aspoň tenhle snímek tu parádní podívanou částečně nahradí těm, co neuspěli, nebo museli zůstat doma. Regulérního úplného zatmění Slunce se dočkáme až 20. března 2015 na sever od Evropy (hybridního už příští rok)...

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »