Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2014  >  Říjen  >  Sluneční skvrna 2192

Česká astrofotografie měsíce - Říjen 2014

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Sluneční skvrna 2192

Uznání a copyright: Michal Vávra (http://jasnovidec.ic.cz)

Kdo první zpozoroval, že úžasně čistá zářivá tvář „božského“ Slunce může být někdy zničena malou či větší skvrnou, se opravdu asi nikdy nedozvíme. Podle ne úplně jasných záznamů to byl v roce 467 př. n. l. snad Anaxagorás, řecký filosof, nebo v roce 350 př. n. l. Aristotelův nástupce Teofrastos. Opět snad první systematická pozorování slunečních skvrn viditelných pouhým okem se datují od roku 28 našeho letopočtu a pocházejí od čínských astronomů. Další pozorování sluneční skvrny známe z roku 807 z knihy „Život Karla Velikého“ a z roku 840 od arabského filosofa Al-Kindího. V roce 1128 zakreslil sluneční skvrnu anglický mnich a kronikář John z Worchesteru a v letech 1365 a 1371 jsou v ruských letopisech záznamy o pozorování slunečních skvrn skrze dým lesních požárů. A v roce 1607 byla sluneční skvrna viditelná v tomto roce chybně považována Janem Keplerem za planetu Merkur promítající se na sluneční disk.

A teprve nyní se vlastně dostáváme k těm prvním nejznámějším pozorováním. V letech 1609 až 1611 na Slunce zaměřili své dalekohledy Johan Christian Fabricius, Galileo Galilei, Christopher Scheiner a Thomas Harriot. Historie již několikrát přehodnotila své postoje k pohledu na skutečnost, kdo opravdu první pozoroval, kdo první publikoval, kdo koho citoval a kdo koho popřel. Nechme prvenství všem čtyřem, vždyť každý v době, kdy se informace nešířila kolem světa rychlostí internetu, ale rychlostí koňských či lidských nohou, uskutečnil úžasná pozorování, ke kterým můžeme i dnes, po mnoha stovkách let, shlížet s obdivem.

Ovšem, se stejným obdivem můžeme pohledět i na vítězný snímek říjnového kola soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, jež je zaštítěna Českou astronomickou společností. Jeho autorem je Michal Vávra a je na něm zobrazena skupina slunečních skvrn v aktivní oblasti 2192. Tato aktivní oblast na naší nejbližší hvězdě a její dynamika zaujala ovšem nejen autora snímku, ale i vědecký svět. Zatím se jednalo o největší skupinu skvrn tohoto slunečního cyklu, produkující několik významných slunečních erupcí. Jak skupina rostla, začala se pomalu vymykat srovnáním, která běžně používáme. Přerostla typickou velikost naší planety Země a dosáhla velikosti největší planety Sluneční soustavy Jupitera.

To je sice všechno hezké, na co však na snímku vlastně hledíme? Odpověď není jednoduchá, dokonce, i přes významné vědecké pokroky v této oblasti, není zatím asi úplně jasná ani předním odborníkům na Slunce. Zkusme to však, krátce a jednoduše.

Černá skvrna na viditelném povrchu je místem, které je poněkud méně nahříváno odspodu, tedy ze slunečního nitra, než jeho okolí. Na vině je magnetické pole, které je zde nejen poněkud nahuštěné, ale které se dokonce vytlačuje nad vlastní sluneční těleso. Asi tak, jako když Vám z prasklé bužírky vyhřezne svazek kablíků. A když se vám tyto ještě navíc zkratují, máte podobnost s aktivitou aktivní oblasti na Slunci téměř dokonalou. Až na to, že kablíky jsou pod proudem a na Slunci uvažujeme o magnetech. I když, obojí je stejně vzájemně propojeno…

Ať tak či tak, ať již je naše teorie správná či ji ještě úplně přepracujeme, fotografie zůstává a zůstane tak i svědectví Michala Vávry o okamžitém stavu sluneční aktivity 26. října roku 2014. A dokonce, i když třeba tento snímek nepomůže rozřešit problém sluneční činnosti, zůstane v každém případě krásnou vzpomínkou na krásný jev v našem krásném vesmíru. Děkujeme.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Pole za Plzní

Datum pořízení: 26.10.2014 14:00

Optika: SW 80/600 ED, nic @ 600mm

Montáž: HEQ-5 Pro

Snímač: Canon 600D, Baader AstroSolar folie

Zpracování:

složeny jednotlivá videa, video převedeno do bmp přes Bink, poskládáno registax 5,1 a finální úprava v photoshopu

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

m101 a okoli

M101 (také galaxie Větrník, M101 nebo NGC 5457) je spirální galaxie v souhvězdí Velké medvědice s magnitudou 7,9 a úhlovými rozměry 28,8'x26,9'.Objevil ji Pierre Méchain 27. března 1781. Drobné skvrny obklopující galaxii, které jsou ve skutečnosti jasnější části spirálních ramen, objevil a zapsal do katalogu William Herschel. Galaxie Větrník je od Země vzdálena 27 milionů světelných let a je nejjasnějším členem skupiny galaxií M 101

Další informace »