Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2016  >  Leden  >  Kometa C/2013 US10 (Catalina) - animace

Česká astrofotografie měsíce - Leden 2016

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Kometa C/2013 US10 (Catalina) - animace

Uznání a copyright: Libor Šmíd (http://home.zcu.cz/~smid)

Dnešní povídání o vítězném snímku soutěže Česká astrofotografie měsíce za měsíc leden 2016 bude poněkud netypické. I když se v tomto článku  díváme  na  jednu  individuální fotografii,  budeme si vlastně trochu povídat o animaci. Tu si můžete, včetně mnoha dalších snímků, prohlédnout na internetových stránkách autora (http://home.zcu.cz/~smid/komety/US10_animace.gif). Určitě tato návštěva stojí za těch několik proklikání.

Kometa Catalina s označením C/2013 US10 byla, jak již jméno napovídá, objevena již v roce 2013. 31. října toho roku ji v rámci přehlídkového programu Catalina (Catalina Sky Survey) objevil Richard Kowalski jako slaboučký objekt téměř 19. magnitudy. Krátce po objevu nebyla ještě rozpoznána kometární charakteristika tělesa a bylo  mu  přiděleno  planetkové  označení  2013 US10.  Až  pozdější  pozorování  odhalila,  že  se  jedná o kometu. Ta od objevu stále zjasňovala, až se na počátku roku 2016 dostala nejen téměř k hranici viditelnosti pouhým okem, ale také na severní oblohu. Toho využil i autor animace Libor Šmíd a svůj dalekohled s digitální kamerou zamířil právě na tuto kometu. Během téměř půl hodiny nasnímal řadu snímků, které po zpracování sesadil do popisované animace. A měl štěstí, neboť se mu podařilo zachytit krásnou ukázku pohybu hmoty v kometárním ohonu.

Kometa samotná se ostatně pyšnila krásnými ohony - jednak poněkud difuzním prachovým, jednak mnohem zajímavějším iontovým. Iontový ohon bývá tlakem záření od Slunce „odfukován“ od komety vždy ve směru opačném, než je směr ke Slunci. A právě tento ohon bývá mnohdy překrásným indikátorem stavu kosmického počasí v místě komety. O co se vlastně jedná?

Sluneční činnost a produkce takzvaného slunečního větru není v žádném případě jednoduchou záležitostí. Intenzita slunečního větru, v podstatě proudu částic pocházejících ze sluneční koróny, se může měnit velmi rychle v závislosti na energetických dějích na Slunci. Těmi mohou být například známé erupce či například tak zvané „coronal mass ejections“, nebo česky „výrony koronální hmoty“. Všechny tyto poruchy se šíří obrovskou rychlostí od Slunce a mohou způsobit dokonce i turbulentní pohyby hmoty v kometárních ohonech.

Právě to můžeme sledovat na této animaci a shluk hmoty je vidět i na jednotlivé fotografii přibližně v polovině zachyceného iontového ohonu. Kometa Catalina má na podobné události docela štěstí. Přibližně týden před pořízením této fotografie při podobném ději v ohonu kometa o jeho část dokonce přišla.

Jak jsme se již zmínili, kometa byla objevena v rámci projektu Catalina Sky Survey. Jeho cílem je sledování oblohy a hledání nových komet a asteroidů, zejména pak těch, které označujeme jako „potenciálně nebezpečné“. To jsou takové, které by mohly hrozit srážkou s naší Zemí. Catalina Sky Survey využívá dvou světelných teleskopů o průměru zrcadel 1,5 m a 68 cm s kamerami s velkými záznamovými čipy 4096x4096 pixelů. Tyto kamery  jsou  chlazeny  na  téměř  mínus 100 stupňů Celsia  a  během  jedné  expozice  zachytí na obloze plochu 1 čtvereční stupeň pro větší zrcadlo či 9 čtverečních stupňů pro zrcadlo menší. Během typické třiceti sekundové expozice zachytí 1,5 metrové zrcadlo objekty do vizuální velikosti 21,5 mag.

Kometa Catalina C/2013 US10 nepatří mezi potenciálně nebezpečné objekty a vzhledem k její dráze se s ní už dokonce asi nikdy nepotkáme. Přibližně v době, kdy na konci čtyřicátých a počátku padesátých let minulého století získaly naše i světové observatoře unikátní hvězdné atlasy Antonína Bečváře, kometa Catalina (tehdy ještě ovšem vůbec nevěděla, jak se jednou bude jmenovat) vlivem galaktických slapů a vlivu procházejících hvězd po opuštění Oortova oblaku doputovala až k nám do planetární oblasti Sluneční soustavy, aby ji po hyperbolické  dráze   za  několik desítek roků  definitivně  opustila.  Naštěstí  pro  nás  ji na svých snímcích zachytil i Libor Šmíd a uchoval nám tak její magický předvánoční obraz.  Za  to  mu  může  nejen porota soutěže i její provozovatel, Česká astronomická společnost, ale jistě i všichni příznivci krásných astronomických snímků srdečně poděkovat a popřát mnoho dalších, nejméně stejně krásných pohledů do nebe.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Šumava

Datum pořízení: 21.12.2015 3:39 UT

Optika: Newton 250/1200, ASA 0.73x, F/3.6 @ 900mm

Montáž: paralaktická vidlicová

Snímač: G2-8300, bez filtru

Zpracování:

Standardní redukce snímků (dark, flat), sesazení na kometu a ořez, úprava jasu a kontrastu, zmenšení na 50% a vytvoření animovaného gifu. Použito bylo 8 snimků, expozice 3min, bin 2x2. Animace zachycuje vývoj komety v čase 3:39 - 4:06 UT.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »