Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2016  >  Leden  >  Kometa C/2013 US10 (Catalina) - animace

Česká astrofotografie měsíce - Leden 2016

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Kometa C/2013 US10 (Catalina) - animace

Uznání a copyright: Libor Šmíd (http://home.zcu.cz/~smid)

Dnešní povídání o vítězném snímku soutěže Česká astrofotografie měsíce za měsíc leden 2016 bude poněkud netypické. I když se v tomto článku  díváme  na  jednu  individuální fotografii,  budeme si vlastně trochu povídat o animaci. Tu si můžete, včetně mnoha dalších snímků, prohlédnout na internetových stránkách autora (http://home.zcu.cz/~smid/komety/US10_animace.gif). Určitě tato návštěva stojí za těch několik proklikání.

Kometa Catalina s označením C/2013 US10 byla, jak již jméno napovídá, objevena již v roce 2013. 31. října toho roku ji v rámci přehlídkového programu Catalina (Catalina Sky Survey) objevil Richard Kowalski jako slaboučký objekt téměř 19. magnitudy. Krátce po objevu nebyla ještě rozpoznána kometární charakteristika tělesa a bylo  mu  přiděleno  planetkové  označení  2013 US10.  Až  pozdější  pozorování  odhalila,  že  se  jedná o kometu. Ta od objevu stále zjasňovala, až se na počátku roku 2016 dostala nejen téměř k hranici viditelnosti pouhým okem, ale také na severní oblohu. Toho využil i autor animace Libor Šmíd a svůj dalekohled s digitální kamerou zamířil právě na tuto kometu. Během téměř půl hodiny nasnímal řadu snímků, které po zpracování sesadil do popisované animace. A měl štěstí, neboť se mu podařilo zachytit krásnou ukázku pohybu hmoty v kometárním ohonu.

Kometa samotná se ostatně pyšnila krásnými ohony - jednak poněkud difuzním prachovým, jednak mnohem zajímavějším iontovým. Iontový ohon bývá tlakem záření od Slunce „odfukován“ od komety vždy ve směru opačném, než je směr ke Slunci. A právě tento ohon bývá mnohdy překrásným indikátorem stavu kosmického počasí v místě komety. O co se vlastně jedná?

Sluneční činnost a produkce takzvaného slunečního větru není v žádném případě jednoduchou záležitostí. Intenzita slunečního větru, v podstatě proudu částic pocházejících ze sluneční koróny, se může měnit velmi rychle v závislosti na energetických dějích na Slunci. Těmi mohou být například známé erupce či například tak zvané „coronal mass ejections“, nebo česky „výrony koronální hmoty“. Všechny tyto poruchy se šíří obrovskou rychlostí od Slunce a mohou způsobit dokonce i turbulentní pohyby hmoty v kometárních ohonech.

Právě to můžeme sledovat na této animaci a shluk hmoty je vidět i na jednotlivé fotografii přibližně v polovině zachyceného iontového ohonu. Kometa Catalina má na podobné události docela štěstí. Přibližně týden před pořízením této fotografie při podobném ději v ohonu kometa o jeho část dokonce přišla.

Jak jsme se již zmínili, kometa byla objevena v rámci projektu Catalina Sky Survey. Jeho cílem je sledování oblohy a hledání nových komet a asteroidů, zejména pak těch, které označujeme jako „potenciálně nebezpečné“. To jsou takové, které by mohly hrozit srážkou s naší Zemí. Catalina Sky Survey využívá dvou světelných teleskopů o průměru zrcadel 1,5 m a 68 cm s kamerami s velkými záznamovými čipy 4096x4096 pixelů. Tyto kamery  jsou  chlazeny  na  téměř  mínus 100 stupňů Celsia  a  během  jedné  expozice  zachytí na obloze plochu 1 čtvereční stupeň pro větší zrcadlo či 9 čtverečních stupňů pro zrcadlo menší. Během typické třiceti sekundové expozice zachytí 1,5 metrové zrcadlo objekty do vizuální velikosti 21,5 mag.

Kometa Catalina C/2013 US10 nepatří mezi potenciálně nebezpečné objekty a vzhledem k její dráze se s ní už dokonce asi nikdy nepotkáme. Přibližně v době, kdy na konci čtyřicátých a počátku padesátých let minulého století získaly naše i světové observatoře unikátní hvězdné atlasy Antonína Bečváře, kometa Catalina (tehdy ještě ovšem vůbec nevěděla, jak se jednou bude jmenovat) vlivem galaktických slapů a vlivu procházejících hvězd po opuštění Oortova oblaku doputovala až k nám do planetární oblasti Sluneční soustavy, aby ji po hyperbolické  dráze   za  několik desítek roků  definitivně  opustila.  Naštěstí  pro  nás  ji na svých snímcích zachytil i Libor Šmíd a uchoval nám tak její magický předvánoční obraz.  Za  to  mu  může  nejen porota soutěže i její provozovatel, Česká astronomická společnost, ale jistě i všichni příznivci krásných astronomických snímků srdečně poděkovat a popřát mnoho dalších, nejméně stejně krásných pohledů do nebe.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Šumava

Datum pořízení: 21.12.2015 3:39 UT

Optika: Newton 250/1200, ASA 0.73x, F/3.6 @ 900mm

Montáž: paralaktická vidlicová

Snímač: G2-8300, bez filtru

Zpracování:

Standardní redukce snímků (dark, flat), sesazení na kometu a ořez, úprava jasu a kontrastu, zmenšení na 50% a vytvoření animovaného gifu. Použito bylo 8 snimků, expozice 3min, bin 2x2. Animace zachycuje vývoj komety v čase 3:39 - 4:06 UT.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »