Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2018  >  Leden  >  M17 (HST paleta)

Česká astrofotografie měsíce - Leden 2018

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

M17 (HST paleta)

Uznání a copyright: Michal Bouček (http://)

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2018

obdržel snímek „M 17“,

jehož autorem je Michal Bouček

 

 

Název vítězného snímku lednového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce je pro astronomicky nezasvěcené čtenáře možná poněkud záhadný. Již pouhé jeho vyťukání na klávesnici počítače do oblíbené internetové encyklopedie nám ukáže mnohé možné významy – označení silnice v Irsku či Bosně a Hercegovině, případně na Ukrajině či v Michiganu. Jiného zaujme jako označení letadla, pistole či plynové masky, nebo motoru BMW. Správná je však odpověď, že se jedná o plynnou mlhovinu Omega s katalogovým číslem 17 ve slavném Messierově katalogu mlhovin. A právě o ní, a nejenom o ní, si budeme nyní chvíli povídat.

Při pohledu ze Země ji uvidíme v souhvězdí Střelce, při pohledu z vesmíru bychom ji nalezli v galaktickém spirálním ramenu, které jsme si pojmenovali týmž jménem, tedy Rameno Střelce. Je to vlastně rameno hvězd a mlhovin nám sousední, to naše se jmenuje Rameno Orionu. Na její vyhledání nám stačí triedr. Se svou jasností je na hranici viditelnosti pouhým okem, úhlový průměr na obloze je o něco menší než polovina úhlového průměru Měsíce.

Objevil ji švýcarský astronom Jean-Philippe Loys de Chéseaux v roce 1745. Vzhledem k tomu, že jeho pozorování nebylo příliš známo, byla nezávisle objevena a katalogizována 3. června 1764 Charlesem Messierem. Její vzdálenost od nás je odhadována na 5 až 6 tisíc světelných let a poloměr je odhadnut na 11 až 20 světelných let. Kromě svého pojmenování Omega získala i další jména, například Podkova či Labuť, všechna inspirována jejím tvarem.

Zářící atomární vodík, kombinovaný s prašnými temnými mlhovinami, představuje ideální prostředí pro tvorbu nových hvězd. V temných hustých uhlíkových mračnech s velikostí částic odpovídajících přibližně velikosti částic nacházejících se v pozemském kouři se absorbuje světlo dále ležících hvězd i svítících vodíkových oblaků. Jasné hmotné hvězdy, které zde stále vznikají, produkují intenzivní energetické světlo, které pomalu tmavé oblaky deformuje. Tyto mladé hvězdy uvnitř mlhoviny tvoří otevřenou hvězdokupu NGC 6618. Odhaduje se, že obsahuje přibližně 800 velmi mladých hvězd ve své centrální části a asi tisíc hvězd na okraji. Tato hvězdokupa patří svým věkem 1 milion let k nejmladším známým na obloze. V mlhovině nezáří však pouze excitované atomy vodíku. Barvu mlhoviny, stejně jako její spektrum, ovlivňují i těžší prvky, jako například kyslík a křemík.

Mlhovina není v této oblasti Galaxie osamocena. Se svými 800 hmotnostmi Slunce je součástí mnohem většího hvězdotvorného komplexu mezihvězdné hmoty o průměru 40 světelných let a hmotnosti přibližně 30 tisíc hmot Slunce. Představuje tak jednu z největších a nejproduktivnějších hvězdných porodnic v naší Galaxii.

Možná že někoho zaujme barevné podání snímku, který neodpovídá úplně naší představě červeně zářícího vodíku. Autor zde využil zobrazení objektu v tzv. nepravých barvách. Ke svému zobrazení využil snímání v několika úzkopásmových filtrech, které z viditelného světla zobrazí vždy pouze určitou úzkou část. Tak je možno detailněji zobrazit některé oblasti a útvary v mlhovině, které bychom při barevném podání odpovídajícímu pohledu naším okem viděli jen velmi špatně, případně vůbec. Ostatně, tato metoda je velmi často využívána ve vědecké astrofotografii a ve výzkumu vesmíru vůbec. Ostatně, zde využitá paleta barev je nazývána „HST paleta", a jak sám název ukazuje, je využívána i u asi nejznámějšího Hubbleova kosmického teleskopu. Podobné palety používají však i pozemské teleskopy, například Kanadsko-francouzský teleskop na Hawaii či paleta HSO.

Co říci závěrem. Fotografie Michala Boučka nás přenesla od naší Země až do hlubin spirálních ramen naší Galaxie, do míst, kde se za jistě dosti dramatických okolností rodí nově světy. Ostatně, dramatické tvary, do kterých se prach a plyn formuje, nám jsou toho plným důkazem. Ovšem kromě krás tajemného vesmíru je vítězný snímek zároveň důkazem možností, znalostí, schopností a zkušeností našich astrofotografů vytvořit netradiční pohled do pro nás tak tajemných světů.

Rádi bychom nejen za porotu soutěže, ale jistě i za Českou astronomickou společnost, která soutěž zaštiťuje, ale docela určitě i za ostatní milovníky astronomických fotografií Michalu Boučkovi poděkovali, pogratulovali mu k vítězství a popřáli mnoho další podobných krásných astronomických fotografií.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Písek

Datum pořízení: 29.08.2017

Optika: Borg 101ED

Montáž: HEQ-5 PRO

Snímač: Atik One 6.0

Zpracování:

Pixinsight 1.8

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »