Česká astrofotografie měsíce - Srpen 2007

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

NGC6992

Uznání a copyright: David Kraft

Jestli před pěti tisíci lety vládli v předdynastickém Egyptě legendární panovníci Irej, Ro či Ka, nebo snad panovník jmenovaný Škorpión, se možná již nikdy nedozvíme. Jisté však je, že na jejich obloze, či obloze jejich předků, zazářila v souhvězdí Labutě hvězda dosahující svým svitem jasu měsíčního srpku. Ale mohlo to být i o nějaký ten tisíc let dříve. Kdo ví, co si tehdy lidé na Zemi pomysleli, když vzhlédli k obloze?

My dnes již víme, že zde v té době vybuchla gigantickou explozí supernova a ukončila tak krátký a překotný život velmi hmotné hvězdy. Víme také, že k této události došlo ve vzdálenosti necelých 1500 světelných let. Na naší obloze však po této jasné hvězdě již není ani památky. Pouze rozpínající se oblaka plynu vytvořila na obloze systém smyček v křídle souhvězdí Labutě, s obtížemi viditelná v triedru či populárním binokulárním dalekohledu Somet Binar.

Poprvé mlhovinu popsal v roce 1784 neúnavný pozorovatel oblohy William Herschel, který ji spatřil v dalekohledu o průměru 47 centimetrů. Jeho syn tato pozorování doplnil o několik dalších oblouků a další části přidal v letech 1866-1868 profesor Safford a na počátku minulého století E. Ch. Pickering.

Na srpnové vítězné fotografii ČAM od Davida Krafta spatříme západní část komplexu, podle svého vzhledu nazývanou "Vláknitá mlhovina", v katalogu NGC označenou čísly 6992 a 6995. Na snímku převažuje červená barva ionizovaného vodíku, zelená a modrá barva některých částí představuje záření jednou ionizované síry a neutrálního kyslíku. Tyto plyny září zejména v místech, kde se plyn vyvržený explozí sráží s okolním materiálem a vytváří tak zárodečnou, o těžké prvky obohacenou polévku, jak stvořenou pro vznik nové generace hvězd obklopených planetami. Ale to bude spíše záležitost budoucnosti, neboť i když teplota této plynné polévky dosahuje až milión Kelvinů, hustota zatím nepřesahuje 10 miliónů atomů na krychlový metr.

Na závěr poděkujme Davidu Kraftovi za pořízení snímku populární "řasové mlhoviny", v němž se můžeme skrze jemný závoj zářícího plynu podívat do hvězdných hlubin Mléčné dráhy.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Čbán

Datum pořízení: 19.8.2007 - 02:00 hod. SELČ

Optika: Optika: WO ZenithStar 110/616 mm, TMB Triplet APO F/stop: f/5,6 William Optics 0,8x Flattener II, Filtr: Baader UV/IR filtr + Astronomic CLS filtr, Montáž: EQ-6 Synscan Pointace: SW ED 80 + TVGuider Fotoaparát: Canon EOS 300D, modif. ATC-CL1

Zpracování: 18 snímků s expozicí 7 minut s citlivostí 1600 ASA byla převedena do dng a od každého snímků byl v programu subraw odečten Dark frame a aplikován Flat field, snímky byly zprůměrovány v Registaru a finální doladění provedeno v Photoshopu.

Postup: Délka expozic: 18x7 minut, 1600 ASA

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »