Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2008  >  Březen  >  Kometa Holmes a mlhovina Kalifornie

Česká astrofotografie měsíce - Březen 2008

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Kometa Holmes a mlhovina Kalifornie

Uznání a copyright: Vladana Šmídová, Libor Šmíd

Už by se mohlo téměř zdát, že se kometa 17P/Holmes natrvalo usadila nad našimi hlavami v souhvězdí Persea. Ale opravdu tomu tak není. Nejen že se pomalu přesouvá do souhvězdí Vozky, ale hlavně se od Slunce i Země stále více vzdaluje. Vzdaluje se, zvětšuje se a pomalu slábne. Její plynná koma stále expanduje a je již více než pětkrát větší než naše Slunce. Systém Země - Měsíc by se do ní vešel téměř dvacetkrát a naše Země téměř šestsetkrát.

Je to jistě fascinující kometa, pro nás nezvyklého vzhledu, přitahující stále pozornost astrofotografů. Navíc se na své pouti oblohou setkala s několika fotogenickými objekty. Tím posledním byla mlhovina NGC 1499, zvaná pro svůj tvar též Kalifornie. Toto plynné mračno se nachází v Orionově spirálním rameni naší Galaxie, stejně jako naše Slunce. Objevil ji v letech 1884 až 1885 americký astronom Edward Emerson Barnard. K objevu došlo právě včas, aby mlhovina mohla být zařazena do tehdy vznikajícího deep-sky katalogu NGC (New General Catalogue) a nemusela se tísnit v některém z jeho dvou dodatků. Její světlo k Zemi letí přibližně 1 500 let.

Kometa Holmes se naopak nachází téměř za naším prahem. Fotony, které na snímku vytvořily krásný kometární portrét, letěly od komety k Zemi pouhých 25 minut. Kometu objevil náhodou londýnský astronom Holmes (což není s největší pravděpodobností příbuzný vymyšleného detektiva) při pravidelné prohlídce galaxie M 31 v Andromedě 6. listopadu 1892. Kometa tehdy náhle zjasnila a byla tak jasná, že si ji Holmes s hledanou galaxií spletl a zamířil na ni svůj dalekohled.

Vladana Šmídová fotografuje oblohu spolu se svým manželem Liborem Šmídem. K pořízení svých překrásných snímků používají poměrně jednoduchou a dostupnou fotografickou techniku umístěnou na doma vyrobené vidlicové paralaktické montáži. Jejich precizně nasnímané a dovedně zpracované obrazy nebe však ukazují, že základem dobré astronomické fotografie je zejména astrofotograf a teprve potom technika.

Snímek nám však ukazuje ještě několik zajímavostí. Oba objekty - kometa i mlhovina - vděčí za své světlo blízkým hvězdám. Kometa Slunci, nažloutlé hvězdě spektrálního typu G2 a mlhovina hvězdě Menkib v Perseovi, horké modrobílé, spektrálního typu O7. Ovšem tato spektrální odlišnost osvětlujících hvězd není důvodem různé barvy obou objektů. Mlhovina svítí červeným světlem rekombinujících elektronů atomů vodíku, které byly odtrženy právě světlem blízké hvězdy. Na rozdíl od záře mlhoviny je světlo komety nazelenalé či namodralé. To proto, že vzniká odlišně - fluorescencí atomů plynů v komě komety, ozařovaných Sluncem. Zajímavé jsou i skutečné, velmi rozdílné velikosti obou objektů, které se nám na obloze jeví podobných rozměrů. I když je kometární koma neobvykle rozsáhlá, i tak ji světlo přeletí za 25 sekund. Než však přeletí na délku z jednoho konce mlhoviny na druhý, trvá mu to celé století..

Vítězný snímek březnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce autorské dvojice Vladany a Libora Šmídových nás ještě jednou přenesl do podmanivého světa mlhavých plynných vesmírných objektů. Přinesl nám nejen krásný zážitek z krásného snímku, ale možná nám navodil i mnoho zajímavých otázek k zamyšlení. Myslím, že nejen porota ČAM, ale zejména všichni milovníci oblohy mohou oběma autorům k pořízení tohoto nebeského portrétu a k náročnému vítězství v březnovém kole ČAM blahopřát.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Čbán, Česká republika

Datum pořízení: 7.1.2008 21:05-23:00, 5.3.2008 20:05-21:15 SEČ

Optika: objektiv Zeiss Sonnar 300mm f/4 + H-alfa filtr Astronomik 13nm, objektiv Zeiss Sonnar 135mm f/3.5, Canon EOS 300D modifikovaný ISO 400 Montáž: amatérská vidlicová paralaktická, pointace autopointér od M. Myslivce Postup zpracování: Výsledný smímek vznikl složením pěti 13min. snímků komety s Kalifornií objektivem Sonnar 135mm ze dne 5.3.2008 a šesti 13min. snímků mlhoviny Kalifornie objektivem Sonnar 300mm s H-alfa filtrem ze dne 7.1.2008.

Zpracování:

Zpracování v programech SubRaw - Odečtení temných snímků, Astroart - dělení plochým snímkem, vyrovnání jasu a barvy pozadí, Registar - registrace a sečtení, Photoshop - úprava jasu a kontrastu. Červený kanál snímků mlhoviny přes H-alfa filtr byl přičten do červeného kanálu celkového snímku mlhoviny s kometou. Poznámka: Snímky jsou fotografovány společně, autor zpracování Vladana Šmídová.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »