Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2021  >  Srpen  >  Bolid nad Laka

Česká astrofotografie měsíce - Srpen 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Bolid nad Laka

Uznání a copyright: Lukáš Veselý (https://www.lukasvesely.com)

 

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2021

obdržel snímek „Bolid nad Laka“, jehož autorem je Lukáš Veselý

 

 

Bolid nad Laka, to je poněkud tajemný název snímku, který astrofotograf Lukáš Veselý zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce a vyhrál s ním srpnové kolo. Začněme druhou polovinou názvu – Laka. Jedná se o nejmenší a nejvýše položené jezero Šumavy, respektive její české části. Je ledovcového původu a první zmínky o něm nalezneme na Kreybichově mapě kraje Prácheň z roku 1831. Zde ovšem ještě nemá jméno. Musíme se k němu vyšplhat, stejně jako to udělal autor snímku, do nadmořské výšky 1096 metrů. Odměnou nám bude pohled na toto zajímavé jezero lišící se od okolních jezer tím, že nemá dno pokryto kamínky či bahnem, ale rašelinou. Zajímavé jsou i plující ostrůvky.

Označení „bolid“ se v astronomii používá pro pojmenování světelného jevu způsobeného průletem kosmického tělíska, které pochází především z rozpadu kometárních těles, případně z kolizí asteroidů. Ve specifických případech může být způsoben i průletem tzv. „kosmického smetí“, tedy pozůstatků lidské aktivity na oběžné dráze Země.

Mezinárodní astronomická unie nemá pro tento jev žádnou oficiální definici a tak se význam tohoto pojmu může popis od popisu lišit. Asi nejčastěji uváděná hranice jasnosti pro označení bolid je přirovnání k jasu planety Venuše v době největšího jasu, tedy asi -4 magnituda.

Bolidy a vůbec meteory jsou tedy nejčastěji kometárního původu. Zahříváním komet při průchodu v blízkosti Slunce působí uvolňování jednak plynů, jednak pevných částeček, které se postupně během mnoha let rozprostřou podél dráhy komety, aby se ještě později rozptýlily do tzv. meteorického pozadí meteoroidů s téměř náhodnými drahami, které při jejich vstupu do zemské atmosféry nazýváme sporadickými meteory. I když samozřejmě i tyto podléhají gravitačním zákonům, nemůžeme je již spolehlivě k žádné kometě přiřadit.

Více než sporadické meteory nás však většinou zajímají tzv. rojové meteory, tedy jevy související s příslušnou kometou. Země se s její dráhou, posetou zmíněnými uvolněnými částicemi jednou či dvakrát v roce potkává a my můžeme pozorovat tzv. meteorické roje, v některých případech i meteorické deště - to pokud se setkáme s ještě nerozptýleným vláknem či oblakem částic.

Jedním z těchto meteorických rojů jsou i letní Perseidy. Ty souvisejí s kometou 109P/Swift-Tuttle a jejich maximum nastává okolo 12. srpna. Fakt, že meteory toho roje můžeme pozorovat téměř měsíc před maximem a dva týdny po něm ukazuje, že se jedná o roj již poměrně rozptýlený. Tyto rojové meteory vylétají zdánlivě z jednoho místa na obloze zvaného radiant. Ten na našem snímku nenalezneme, nachází se v souhvězdí Persea vysoko nad horním okrajem snímku. Proto všechny meteory tohoto roje na obrázku pozorujeme letět odshora dolů k obzoru. Paradoxně tedy bolid z názvu není Perseidou, ale meteorem jiného v té době aktivního roje, případně meteorem sporadickým.

Takže na závěr ještě poděkování autorovi za vzpomínku na letní „padající hvězdy“ nejen za porotu, ale i za garanta soutěže Českou astronomickou společnost“. Gratulujeme

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Jezero Laka

Datum pořízení: 12.08.2021

Optika: Canon RF 15-35 f2,8 a Canon EF 50 f1,4

Snímač: Canon R a Canon Rp astromod

Zpracování:

Poloha Mléčné dráhy vůči krajině odpovídá cca 2:30 SELČ
EXIF
Canon R s 15-35 f2,8 RF @ 15 mm f2,8, 6 min , ISO 1600 + DF na krajinu
Canon Rp astromod s 15-35 f2,8 RF @ 15 mm f2,8, 10 sekund , ISO 6400 16x na hvězdy
Perseidy: 8 sekund, ISO 12800, f2,8 po dobu cca 2 hodin v druhé polovině noci.
Spojeno a odšuměno v Adobe Photoshop a Sequator. Odraz dodělán v postprocessu podle vzoru z fotoaparátu-ten se nedal použít, protože většinu expozic zkazily skákající ryby nebo žáby.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »