Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2025  >  Březen  >  Ticho polární noci

Česká astrofotografie měsíce - Březen 2025

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Ticho polární noci

Uznání a copyright: Adam Knězek (http://)

Popis: Dne 19. 3. 2025 se v pozdějších večerních hodinách objevila geomagnetická bouře třídy G1, která nádherně rozzářila celou oblohu do několika barev.

V důsledku tohoto jevu jsem se rozhodl zaznamenat impozantní scenérii s ostrovem uprostřed zamrznutého jezera Vettasjärvi, který je navíc obklopen sněhem.

Na fotce lze pozorovat hned několik barev polární záře, která vzniká interakcí částic slunečního větru se zemskou atmosférou. Slunce, jako takové, je velmi nestabilní a občas tak vyzáří proud nabitých částic, kterému právě říkáme sluneční vítr.

Pokud tyto částice směřují na Zemi, jsou přítahovány k magnetickým pólům, kde vstupují do atmosféry. Zde dochází k jejich srážkám s molekulami plynů v naší atmosféře. Když se tyto molekuly (hlavně kyslík a dusík) \"nabudí\" energií právě z těchto částic, krátce ji absorbují a poté vyzáří ve formě světla. Barva pak závisí například na tom, s jakým plynem se částice setká - zelená = kyslík, červená = dusík.

Výška, ve které ke srážkám dochází, také ovlivňuje výslednou barvu. Zelená záře, která je nejčastější, vzniká ve výškách kolem 100 až 300 km, zatímco červená, způsobená excitací kyslíku, se objevuje běžně od 250 km a výše. Dusík, který se podílí na tvorbě modré a fialové barvy, reaguje spíše v nižších vrstvách atmosféry.

Intenzita polární záře závisí na síle slunečního větru (geomagnetické bouře) – čím větší aktivita, tím více energie proudí do atmosféry a tím jasnější i barevnější záře může být. Někdy je viditelná pouze jako slabé zelené vlnění, jindy jako dynamické struktury, které se rychle mění a připomínají pohyblivé závoje či pulzující pruhy světla.

Celé toto světelné divadlo je fascinující ukázkou interakce Slunce a Země. Každá polární záře je jedinečná a přináší neopakovatelné scenérie, které stojí za to zachytit.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Švédsko, Vettasjärvi

Datum pořízení: 19.03.2025

Optika: Samyang 14mm f2.8

Snímač: Canon EOS 6D mark II

Zpracování: Lightroom, Photoshop

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »