M27 přes 1.54m Dánský dalekohled, La Silla
Uznání a copyright: Kamil Hornoch, Martin Myslivec (https://hvbo.cz)
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2025 obdržel snímek autorů
Kamil Hornoch a Martin Myslivec s názvem M27 – Dumbbell Nebula
Kalendář ukazuje datum 14. srpna 1758 a francouzský astronom Charles Messier na observatoři v Hôtel de Cluny v Paříži pátrá po Halleyově kometě. Pátrá však již delší dobu na špatném místě oblohy, neboť pozice, které spočítal jeho kolega, francouzský astronom a kartograf Josepúh-Nicolas Delise nebyly správné. To ovšem Messier zatím netuší, a upoutá jej slabý mlhavý obláček v souhvězdí Býka. Nemění však s časem svou polohu mezi hvězdami. Kometa to tedy není. Protože mlhavých objektů na obloze, které se „nehýbou“ během pozorování přibývá, rozhodne se Charles Messier, že si pořídí jejich katalog, aby se při hledání komet příště opět nespletl. Mlhovina v Býku dostane číslo 1 a první verze publikovaná v roce 1769 obsahuje již 45 objektů. My však nebudeme tentokrát pátrat po další historii postupně se rozšiřujícího seznamu a zastavíme se u mlhoviny s číslem 27.
Tuto mlhovinu pozoroval Messier 12. července 1764. Jednalo se pro něho o nový typ objektu, jaký ještě nepozoroval a popsal jej jako „oválnou mlhovinu bez hvězd“. Možná, než samotný objev je však zajímavější její jméno. Ne tedy to katalogové M27, ale označení Dumbbell. My totiž toto pojmenování, které mu dal anglický astronom John Herschel, známe jako „Činka“. Herschel ji ovšem označil jménem Dumb-bell, které v jeho době pojmenovávalo typ projektilu, nebo střely, se dvěma ztluštělými konci. Tedy „dvouhlavou střelu“. Postupem času se tento, dnes již archaický význam proměnil a ustálil v označení cvičební činky. Původní význam upadl v zapomnění. A tak ji známe i my, přičemž její vzhled v menším dalekohledu opravdu činku poměrně dobře připomíná.
Mlhovinu M27 řadíme mezi takzvané mlhoviny „planetární“. Ty ovšem s planetami nemají nic společného. Tedy vyjma tvaru v malých dalekohledech. Toto označení jim dal astronom William Herschel a poprvé se objevuje v jeho publikacích z 80. let 18. století. Ve skutečnosti se jedná o emisní mlhovinu obklopující hvězdu, které pomalu ale jistě dochází její jaderné palivo. Objekt vzniká z vnějších vrstev hvězdné atmosféry, kterou stárnoucí hvězda odvrhuje do okolního vesmíru. Jak již víme, tvar mlhoviny není kulový, jak bychom asi očekávali, nýbrž je ovlivněn přítomností hvězdného společníka centrální hvězdy a dalšími faktory.
Na obloze ji nalezneme v souhvězdí Lištičky a zaujímá oblast 8´x 6´. Mlhavé halo ji pak opticky zvětšuje až na 15´. Vizuální jasnost je 7,4 mag, fotografické 7,6. Jeví se tedy jako nejjasnější z těchto objektů. Na obloze nalezneme sice ještě jasnějšího představitele, mlhovinu Helix, ta má ovšem díky své větší úhlové velikosti menší plošnou jasnost. Centrální hvězdou je největší ze známých bílých trpaslíků s poloměrem asi 0,055 poloměru Slunce. Jeho hmotnost se odhaduje na 0,56 hmotnosti Slunce.
Vítězný snímek prosincového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost je úžasnou kompozicí detailního pohledu do centrálních částí mlhoviny, která byla pořízena na velkém teleskopu s průměrem zobrazovacího zrcadla 1,54 metru a vnějších, velmi slabých oblastí pořízených amatérským dalekohledem, jehož průměr zrcadla je sice více než 5x menší, umožňuje však velmi dlouhé snímání v odlišných částech světelného spektra. Kromě zajímavého a netradičního pohledu na svět umírající hvězdy snímek ukazuje také krásný příklad spolupráce profesionální a amatérské astronomie. Oběma autorům za snímek a zaslání do soutěže děkujeme a doufáme, že to nebyl jejich poslední počin, o který se s námi podělí.
- Technické údaje a postup:
Místo pořízení: La Silla, Běleč nad Orlicí
Datum pořízení: 10.10.2025
Optika: 1.54m Dánský dalekohled ESO, Newton 300/1200 Běleč n. O.
Zpracování:
Kamilu Hornochovi se poštěstilo chvilky volného času na 1.54m Dánském dalekohledu na observatoři ESO La Silla a tak nasnímal 10x60sec. expozic přes každý z BVR fotometrických filtrů. No a já dostal příležitost ta data zpracovat. Celkem je to tedy půlhodinka snímání. Struktury v mlhovině nejsou takřka doostřované, pouze lehká dekonvoluce, barevná kalibrace a vyretušování defektů (tmavé prouhy za jasnými hvězdami). Ať se líbí.
A ještě jsem doplnil snímek o moje úzkopásmová data (14h H-alfa a 9.5h OIII) nasnímané 30cm Newtonem. To zobrazuje slabé vnější obálky, které se za 10min v BVR nemají šanci naexponovat.
