Česká astrofotografie měsíce - Srpen 2009

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

LBN 468

Uznání a copyright: Lukáš Kolář

Když jsem se poprvé podíval na Mléčnou dráhu s pomocí dalekohledu, zatajil se mi dech. To obrovské množství hvězd, při kterém si člověk uvědomí svoji nicotnost, je ohromující. Snímky z těchto oblastí kolem galaktické roviny, jako například oblast v Kefeovi zvolená autorem, budou vždy výjimečné. Nejde však jenom o počet hvězd, tyto oblasti jsou bohaté na zajímavé objekty, od otevřených hvězdokup až po prachové či temné mlhoviny. Dlouhou dobu záběry těchto podivuhodných objektů byly spíše záležitostí těch největších dalekohledů profesionálních astronomů. Netušil jsem, jak brzo se mi dostanou do ruky snímky, které se těm "profesionálním" v mnohém vyrovnají. Díky autorovi se na fotografii můžeme kochat roztodivnými tvary temných mlhovin, hustých oblastí mezihvězdného prachu a plynu, které zakrývají části dominantní reflexní mlhoviny, katalogově označované jako LBN 468.

Na tomto nádherném záběru z hlubin vesmíru toho však můžeme nalézt mnohem více. Nedíváme se totiž na mrtvou oblast, ale na aktivní oblast, kde vznikají nové hvězdy. Pokud se pozorně podíváme na horní část reflexní mlhoviny, nemůže naší pozornosti uniknout nápadná drobounká temná mlhovina, na jejímž konci se nachází slabá proměnná hvězda PV Cep. U této hvězdy se nachází drobná bipolární mlhovina, která byla objevena teprve v roce 1977 a je známa také pod označením "Gyulbudaghianova" mlhovina. Hnacím motorem této mlhoviny je rázová vlna z jetů generovaných smršťující se protohvězdou PV Cep v jejím centru. Díky této interakci mění mlhovina viditelně svůj tvar a je proto středem pozornosti astrofyziků. Pohledem na tuto proměnnou hvězdu máme jedinečnou možnost sledovat proměnu mezihvězdné hmoty v hvězdu, okamžiky hvězdného stvoření, v takříkajíc přímém přenosu.

Závěrem zbývá poděkovat autorovi tohoto krásného snímku, na který bych se vydržel dívat velmi dlouho, za jeho píli a úsilí. Právem tento snímek zvítězil, blahopřejeme.

Technické údaje a postup:

Datum pořízení: 20.,23. a 24. 8.2009

Optika: refraktor William Optics FLT 98 APO Alu s 3" WO rovnačem, s automatickým filtrovým kolem, 2" filtry Baader LRGB na monochromatickou 9Mpix. ccd kameru QHY9.Pointace provedena přes Equinox 80 ED s QHY5 ccd kamerou v PHD guiding na montáži EQ6 SkyScan.

Zpracování: Výsledné zpracování bylo v MaximuDL, Registaru a Photoshopu. Snímky byli zkalibrovány, zregistrovány a výsledné doladění v podobě zatahání za křivky

Postup: výsledné expozice dosáhly 15 hodin, přesněji: 720:60:60:60 minut v režimu LRGB. Foceno vždy od cca 22hod. SELČ.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »