Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2010  >  Listopad  >  NGC 660 (Psc) - galaxie

Česká astrofotografie měsíce - Listopad 2010

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

NGC 660 (Psc) - galaxie

Uznání a copyright: Martin Zelenka

Galaxie NGC 660. Poněkud strohé pojmenování, které nezasvěceného spíše odradí. Astronom však ví, že se za tímto katalogovým číslem skrývá zajímavý a vzácný objekt vzdáleného vesmíru - galaxie s polárním prstencem. V této galaxii totiž nenalezneme pouze obvyklý plochý galaktický disk plný hvězd, prachu a plynu, nýbrž i disk druhý, obíhající téměř kolmo. I když mechanismus vzniku tohoto bizarního tvaru není ještě plně objasněn, předpokládá se, že druhý prstenec je tvořen materiálem další galaxie, který prochází plochým diskem této galaxie.

Tento hvězdný ostrov není ovšem zajímavý pouze svým tvarem, nýbrž slouží i k zajímavým výpočtům a úvahám. Z pozorování vzájemné rotace prstence a disku lze odhadnout gravitační vliv temné hmoty obklopující tuto galaxii. Jak již název napovídá, temnou hmotu ve vesmíru nemůžeme pozorovat přímo, můžeme však její množství odhadnout právě například z jejího gravitačního ovlivňování hmoty viditelné. A právě galaxie NGC 660 nám umožňuje odhad hmotnosti, velikosti i tvaru této skryté hmoty.

Galaxie samotná je od nás vzdálena přibližně 24 miliónů světelných let a na obloze ji nalezneme, ovšem pouze ve větším dalekohledu či na fotografii, v kupě galaxií v souhvězdí Ryb. V průměru má přibližně 36 tisíc světelných let, zatímco disk trosek materiálu z druhé galaxie je o něco větší, téměř 40 tisíc světelných roků.

Galaxii objevil 16. října 1784 anglický astronom s  moravskými předky William Herschel. O 226 let později ji skleněným okem svého dalekohledu zachytil český astrofotograf Martin Zelenka. Výsledný snímek, složený ze třiceti šestiminutových dílčích expozic, zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce a obohatil ji tak o skutečně zajímavý obrázek vzácného typu galaxie. Na snímku nenalezneme však pouze galaktickou spirálu křížem temných mračen v rovině obou disků, ale kromě mnoha hvězd naší vlastní domovské Galaxie i další vzdálené hvězdné ostrovy. Za všechny snad ty nejjasnější, například PGC 6364 či PGC 1432913.

Nad našimi hlavami se v hlubinách vesmíru nalézá několik stovek miliard galaxií. Některé z nich jsou vidět pouhým okem, jiné nalezneme pouze jako nevýrazně jasnější pixely čipu kamery. A ještě více jsme jich dosud vůbec ani nespatřili. NGC 660 patří naštěstí k těm poněkud jasnějším a co víc, k těm krásnějším. A právě díky Martinovi Zelenkovi se můžeme o její kráse přesvědčit na vlastní oči. Přejeme mnoho podobných zajímavých astronomických fotografií.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Havlíčkův Brod.

Datum pořízení: 9. 10. 2010 - 10. 10. 2010

Optika: Objektiv: ORION OPTICS UK Newton SPX 250 f4,8. Komakorektor: Tele Vue Paracorr. Montáž: CGE Fotoaparát: Modif. Canon EOS 350D (Astronomik UV/IR klip) Pointace: SW 80/600 ED PRO + Watec + Guidemaster

Zpracování: Zpracování: Adobe DNG Converter, SubRaw, DeepSkyStacker, Photoshop Vybráno a zpracováno 30 nejlepších snímků z celkového množství 42 snímků. Na obrázku jsou patrné také mnohé menší galaxie (např. PGC 6364, PGC 1432913 aj.).

Postup: Expozice: 30x360 sec (3 hod.), ISO 800.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »