Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2011  >  Březen  >  NGC2237 - HST palette

Česká astrofotografie měsíce - Březen 2011

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

NGC2237 - HST palette

Uznání a copyright: Ondřej Podlucký

Snad všichni jsme si již zvykli na úžasné obrázky, které ze sebe neuvěřitelným tempem a neuvěřitelně dlouho chrlí Hubbleův kosmický teleskop, obíhající na oběžné dráze Země. Kromě záplavy vědeckých dat, nedocenitelných zejména vědeckou astronomickou komunitou, přináší plnou obrazárnu nejrůznějších tvarů, barev a fantastických kreací, které vytvářejí nebeské objekty. Jsou tak krásné a úžasné, že se nám zdají být úplně nedostižné.

Když však porotci soutěže "Česká astrofotografie měsíce" začali prohlížet a hodnotit soutěžní snímky březnového kola, zatajil se jim dech. Snímek "NGC 2237" Ondřeje Podluckého jako by kosmickému teleskopu "z oka vypadl". A nebylo to pouze použitím stejné barevné palety snímku pořízeného úzkopásmovými filtry.

Jemnost detailů, barevné proporce, ostrost a plastičnost obrazu přímo evokuje pohled do nitra plynné bubliny nafouknuté hvězdným větrem mladých hvězd skrytých uvnitř. Tyto, z hlediska kosmické časomíry mladičké, horké a velmi svítivé hvězdy spektrálních typů O a B, tvořící nyní otevřenou hvězdokupu NGC 2244, se narodily z mateřské mlhoviny před miliónem let. Za tu dobu ji rozfoukaly do tvarů tak úžasných a zvláštních, že si téměř každý z nich zasloužil své vlastní označení v NGC katalogu - NGC 2237, 2238, 2239 a 2246. Hvězdokupa sama se tak nyní krčí uprostřed této obří prachoplynné bubliny tvaru šestilisté růže.

Ovšem ta nejjasnější hvězda v nitru mlhoviny, pyšnící se jasně oranžovou barvou, do hvězdokupy vůbec nepatří. Je totiž asi desetkrát blíže a pouze se do hvězdokupy náhodně promítá. Ostatní hvězdy, které zde nalezneme, však již do zmíněné hvězdokupy patří. Odhaduje se, že jich je zde několik stovek, i když všechny nevidíme. Ty nejhmotnější z nich se pomalu připravují na velké divadelní představení, které chystají pro naše potomky. Za několik miliónů let totiž vybuchnou jako supernovy.

Při podrobné prohlídce obrázku zjistíme, že mlhavé cáry sahají až za pravý dolní roh snímku, astronomicky na jihozápad. Mlhovina Roseta, jak se jí také říká, se totiž nachází na okraji mohutného molekulového mračna charakteristického neustálou tvorbou nových hvězd. Jejich zárodky nalezneme i na našem snímku v podobě tmavých bublinek zvaných globule. V nich se za dramatických podmínek rodí nové hvězdy, které zanedlouho svým záření profouknou tmavý obal prachu a plynu, ve kterém se zatím skrývají, než dosáhnou plné hvězdné síly. Poté budou jako objekty typu Herbig-Haro, jak astronomové nově zrozené hvězdy též nazývají, chaoticky a překotně vyvrhovat velká množství hmoty za rychlé změny jasnosti. Teprve až pomine toto jejich mladé a bujné období, začnou svítit mnohem poklidněji. A ty nejhmotnější se opět začnou připravovat na svou poslední velkou roli supernovy.

I když hvězdokupu známe již od roku 1690, kdy ji objevil John Flamsteed, její vzdálenost je stále určena s velkou nejistotou. Stejná nejistota pak následně panuje i při určení velikosti mlhoviny ji obklopující. Zatím nejpravděpodobnější údaj nám ji umisťuje do vzdálenosti pěti a půl tisíce světelných roků, což dává průměr mlhoviny obrovských sto třicet světelných roků. I její hmotnost je úctyhodná a odhaduje se na více než deset tisíc hmotností našeho Slunce.

Pokud bychom se chtěli s touto mlhovinou seznámit osobně, což je možné, musíme zaměřit svůj zrak do souhvězdí Jednorožce. I když na jejím místě neozbrojeným okem uvidíme pouze za nejlepších pozorovacích podmínek právě jen onu oranžovou hvězdu, která do ní vůbec nepatří, již menší dalekohled nám ukáže jasnější části mlhoviny i hvězdokupy. Pravá krása však vynikne až na fotografii. A právě to nám velmi názorně ukázal autor vítězného snímku březnového kola České astrofotografie měsíce Ondřej Podlucký. K pořízení tak krásného pohledu do tajemných hlubin vesmíru mu upřímně blahopřejeme.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Jirny

Datum pořízení: 3. a 5.1. + 8. a 23.3.2011, 19:00h

Optika: Přístroj:Borg 101ED + F4ED reduktor, CCD MII G2-8300, Filtry: Baader Ha 7nm, OIII 8.5nm, SII 8nm, Pointace:Walimex 90/500, Watec120n+, TV Guider, Montáž:EQ6 SS

Zpracování: Snímání a kalibrace(DF,FF,Bias) SIMS, registrace a složení Registar, finální doladění Adobe Photoshop

Postup: Expozice:16x15min Ha 7nm, 13x15min OIII 8.5nm, 11x15min SII 8nm

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »