Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2011  >  Březen  >  NGC2237 - HST palette

Česká astrofotografie měsíce - Březen 2011

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

NGC2237 - HST palette

Uznání a copyright: Ondřej Podlucký

Snad všichni jsme si již zvykli na úžasné obrázky, které ze sebe neuvěřitelným tempem a neuvěřitelně dlouho chrlí Hubbleův kosmický teleskop, obíhající na oběžné dráze Země. Kromě záplavy vědeckých dat, nedocenitelných zejména vědeckou astronomickou komunitou, přináší plnou obrazárnu nejrůznějších tvarů, barev a fantastických kreací, které vytvářejí nebeské objekty. Jsou tak krásné a úžasné, že se nám zdají být úplně nedostižné.

Když však porotci soutěže "Česká astrofotografie měsíce" začali prohlížet a hodnotit soutěžní snímky březnového kola, zatajil se jim dech. Snímek "NGC 2237" Ondřeje Podluckého jako by kosmickému teleskopu "z oka vypadl". A nebylo to pouze použitím stejné barevné palety snímku pořízeného úzkopásmovými filtry.

Jemnost detailů, barevné proporce, ostrost a plastičnost obrazu přímo evokuje pohled do nitra plynné bubliny nafouknuté hvězdným větrem mladých hvězd skrytých uvnitř. Tyto, z hlediska kosmické časomíry mladičké, horké a velmi svítivé hvězdy spektrálních typů O a B, tvořící nyní otevřenou hvězdokupu NGC 2244, se narodily z mateřské mlhoviny před miliónem let. Za tu dobu ji rozfoukaly do tvarů tak úžasných a zvláštních, že si téměř každý z nich zasloužil své vlastní označení v NGC katalogu - NGC 2237, 2238, 2239 a 2246. Hvězdokupa sama se tak nyní krčí uprostřed této obří prachoplynné bubliny tvaru šestilisté růže.

Ovšem ta nejjasnější hvězda v nitru mlhoviny, pyšnící se jasně oranžovou barvou, do hvězdokupy vůbec nepatří. Je totiž asi desetkrát blíže a pouze se do hvězdokupy náhodně promítá. Ostatní hvězdy, které zde nalezneme, však již do zmíněné hvězdokupy patří. Odhaduje se, že jich je zde několik stovek, i když všechny nevidíme. Ty nejhmotnější z nich se pomalu připravují na velké divadelní představení, které chystají pro naše potomky. Za několik miliónů let totiž vybuchnou jako supernovy.

Při podrobné prohlídce obrázku zjistíme, že mlhavé cáry sahají až za pravý dolní roh snímku, astronomicky na jihozápad. Mlhovina Roseta, jak se jí také říká, se totiž nachází na okraji mohutného molekulového mračna charakteristického neustálou tvorbou nových hvězd. Jejich zárodky nalezneme i na našem snímku v podobě tmavých bublinek zvaných globule. V nich se za dramatických podmínek rodí nové hvězdy, které zanedlouho svým záření profouknou tmavý obal prachu a plynu, ve kterém se zatím skrývají, než dosáhnou plné hvězdné síly. Poté budou jako objekty typu Herbig-Haro, jak astronomové nově zrozené hvězdy též nazývají, chaoticky a překotně vyvrhovat velká množství hmoty za rychlé změny jasnosti. Teprve až pomine toto jejich mladé a bujné období, začnou svítit mnohem poklidněji. A ty nejhmotnější se opět začnou připravovat na svou poslední velkou roli supernovy.

I když hvězdokupu známe již od roku 1690, kdy ji objevil John Flamsteed, její vzdálenost je stále určena s velkou nejistotou. Stejná nejistota pak následně panuje i při určení velikosti mlhoviny ji obklopující. Zatím nejpravděpodobnější údaj nám ji umisťuje do vzdálenosti pěti a půl tisíce světelných roků, což dává průměr mlhoviny obrovských sto třicet světelných roků. I její hmotnost je úctyhodná a odhaduje se na více než deset tisíc hmotností našeho Slunce.

Pokud bychom se chtěli s touto mlhovinou seznámit osobně, což je možné, musíme zaměřit svůj zrak do souhvězdí Jednorožce. I když na jejím místě neozbrojeným okem uvidíme pouze za nejlepších pozorovacích podmínek právě jen onu oranžovou hvězdu, která do ní vůbec nepatří, již menší dalekohled nám ukáže jasnější části mlhoviny i hvězdokupy. Pravá krása však vynikne až na fotografii. A právě to nám velmi názorně ukázal autor vítězného snímku březnového kola České astrofotografie měsíce Ondřej Podlucký. K pořízení tak krásného pohledu do tajemných hlubin vesmíru mu upřímně blahopřejeme.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Jirny

Datum pořízení: 3. a 5.1. + 8. a 23.3.2011, 19:00h

Optika: Přístroj:Borg 101ED + F4ED reduktor, CCD MII G2-8300, Filtry: Baader Ha 7nm, OIII 8.5nm, SII 8nm, Pointace:Walimex 90/500, Watec120n+, TV Guider, Montáž:EQ6 SS

Zpracování: Snímání a kalibrace(DF,FF,Bias) SIMS, registrace a složení Registar, finální doladění Adobe Photoshop

Postup: Expozice:16x15min Ha 7nm, 13x15min OIII 8.5nm, 11x15min SII 8nm

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »