Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2011  >  Březen  >  NGC2237 - HST palette

Česká astrofotografie měsíce - Březen 2011

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

NGC2237 - HST palette

Uznání a copyright: Ondřej Podlucký

Snad všichni jsme si již zvykli na úžasné obrázky, které ze sebe neuvěřitelným tempem a neuvěřitelně dlouho chrlí Hubbleův kosmický teleskop, obíhající na oběžné dráze Země. Kromě záplavy vědeckých dat, nedocenitelných zejména vědeckou astronomickou komunitou, přináší plnou obrazárnu nejrůznějších tvarů, barev a fantastických kreací, které vytvářejí nebeské objekty. Jsou tak krásné a úžasné, že se nám zdají být úplně nedostižné.

Když však porotci soutěže "Česká astrofotografie měsíce" začali prohlížet a hodnotit soutěžní snímky březnového kola, zatajil se jim dech. Snímek "NGC 2237" Ondřeje Podluckého jako by kosmickému teleskopu "z oka vypadl". A nebylo to pouze použitím stejné barevné palety snímku pořízeného úzkopásmovými filtry.

Jemnost detailů, barevné proporce, ostrost a plastičnost obrazu přímo evokuje pohled do nitra plynné bubliny nafouknuté hvězdným větrem mladých hvězd skrytých uvnitř. Tyto, z hlediska kosmické časomíry mladičké, horké a velmi svítivé hvězdy spektrálních typů O a B, tvořící nyní otevřenou hvězdokupu NGC 2244, se narodily z mateřské mlhoviny před miliónem let. Za tu dobu ji rozfoukaly do tvarů tak úžasných a zvláštních, že si téměř každý z nich zasloužil své vlastní označení v NGC katalogu - NGC 2237, 2238, 2239 a 2246. Hvězdokupa sama se tak nyní krčí uprostřed této obří prachoplynné bubliny tvaru šestilisté růže.

Ovšem ta nejjasnější hvězda v nitru mlhoviny, pyšnící se jasně oranžovou barvou, do hvězdokupy vůbec nepatří. Je totiž asi desetkrát blíže a pouze se do hvězdokupy náhodně promítá. Ostatní hvězdy, které zde nalezneme, však již do zmíněné hvězdokupy patří. Odhaduje se, že jich je zde několik stovek, i když všechny nevidíme. Ty nejhmotnější z nich se pomalu připravují na velké divadelní představení, které chystají pro naše potomky. Za několik miliónů let totiž vybuchnou jako supernovy.

Při podrobné prohlídce obrázku zjistíme, že mlhavé cáry sahají až za pravý dolní roh snímku, astronomicky na jihozápad. Mlhovina Roseta, jak se jí také říká, se totiž nachází na okraji mohutného molekulového mračna charakteristického neustálou tvorbou nových hvězd. Jejich zárodky nalezneme i na našem snímku v podobě tmavých bublinek zvaných globule. V nich se za dramatických podmínek rodí nové hvězdy, které zanedlouho svým záření profouknou tmavý obal prachu a plynu, ve kterém se zatím skrývají, než dosáhnou plné hvězdné síly. Poté budou jako objekty typu Herbig-Haro, jak astronomové nově zrozené hvězdy též nazývají, chaoticky a překotně vyvrhovat velká množství hmoty za rychlé změny jasnosti. Teprve až pomine toto jejich mladé a bujné období, začnou svítit mnohem poklidněji. A ty nejhmotnější se opět začnou připravovat na svou poslední velkou roli supernovy.

I když hvězdokupu známe již od roku 1690, kdy ji objevil John Flamsteed, její vzdálenost je stále určena s velkou nejistotou. Stejná nejistota pak následně panuje i při určení velikosti mlhoviny ji obklopující. Zatím nejpravděpodobnější údaj nám ji umisťuje do vzdálenosti pěti a půl tisíce světelných roků, což dává průměr mlhoviny obrovských sto třicet světelných roků. I její hmotnost je úctyhodná a odhaduje se na více než deset tisíc hmotností našeho Slunce.

Pokud bychom se chtěli s touto mlhovinou seznámit osobně, což je možné, musíme zaměřit svůj zrak do souhvězdí Jednorožce. I když na jejím místě neozbrojeným okem uvidíme pouze za nejlepších pozorovacích podmínek právě jen onu oranžovou hvězdu, která do ní vůbec nepatří, již menší dalekohled nám ukáže jasnější části mlhoviny i hvězdokupy. Pravá krása však vynikne až na fotografii. A právě to nám velmi názorně ukázal autor vítězného snímku březnového kola České astrofotografie měsíce Ondřej Podlucký. K pořízení tak krásného pohledu do tajemných hlubin vesmíru mu upřímně blahopřejeme.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Jirny

Datum pořízení: 3. a 5.1. + 8. a 23.3.2011, 19:00h

Optika: Přístroj:Borg 101ED + F4ED reduktor, CCD MII G2-8300, Filtry: Baader Ha 7nm, OIII 8.5nm, SII 8nm, Pointace:Walimex 90/500, Watec120n+, TV Guider, Montáž:EQ6 SS

Zpracování: Snímání a kalibrace(DF,FF,Bias) SIMS, registrace a složení Registar, finální doladění Adobe Photoshop

Postup: Expozice:16x15min Ha 7nm, 13x15min OIII 8.5nm, 11x15min SII 8nm

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »