Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2012  >  Květen  >  Hviezdokopa M92 v suhvezdí Herkules

Česká astrofotografie měsíce - Květen 2012

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Hviezdokopa M92 v suhvezdí Herkules

Uznání a copyright: Peter Delinčák

Souhvězdí Herkules, krášlící letní oblohu, je známo svou kulovou hvězdokupou M 13, viditelnou i pouhým okem. Není však v tomto souhvězdí jediná. Nedaleko od ní, myšleno ovšem úhlově na obloze, se nachází její o něco slabší kolegyně. Ač je s označením M 92 téměř na konci Messierova katalogu, neznamená to, že by byla nevýrazná či nezajímavá. Za velmi dobrých podmínek ji dokonce můžeme spatřit pouhým okem. Ovšem míst, kde by to bylo možné, pro narůstající světelné znečištění stále ubývá.

27. prosince 1777 ji objevil německý astronom Johann Elert Bode. Charles Messier ji nezávisle na něm prvně pozoroval a zanesl do svého katalogu 18. března 1781, spolu s  dalšími osmi objekty objevenými téhož dne. Ty se však nacházely v  kupě galaxií v souhvězdí Panny. V roce 1783 ji jako první rozlišil na hvězdy William Herschel. Zatímco jak Herschel, tak Messier jsou známi svými objevy mlhovin, galaxií a hvězdokup, jméno Johanna Bodeho vstoupilo spíše do planetární astronomie. Jeho zásluhou bylo uvedeno ve všeobecnou známost Titius-Bodeovo pravidlo, popisující matematické vyjádření průměrných vzdáleností planet od Slunce. I když nyní toto pravidlo platí spíše za historickou astronomickou kuriozitu, přispělo zejména motivačně k objevům nových těles Sluneční soustavy. Kromě toho Bode upřesnil dráhu planety Uran a navrhl toto její jméno a zasloužil se o objev galaxie M 81. Je znám také jako autor velmi přesného hvězdného atlasu Uranographia, vynikajícího také neopakovatelným a již nikdy neopakovaným krásným grafickým zpracováním. Ovšem ne všechny jeho počiny byly takto úspěšné. Z pěti jím navržených souhvězdí do současné doby nevydrželo ani jedno. Není snad ani divu, neboť byla velmi originální - Elektrický stroj, Fridrichova čest, Herschelův dalekohled, Logaritmické pravítko a Tiskařská dílna.

Hvězdokupa M 92, jejíž fotografický portrét přinesl Peteru Delinčákovi vítězství v soutěži "Česká astrofotografie měsíce" za květnové kolo roku 2012, zabírá na obloze plochu necelé polovičky měsíčního disku a je pozorovatelná v triedru jako jemně načervenalá mlhavá skvrnka. Její vzdálenost byla donedávna udávána na 26 000 světelných let, ovšem měření družice Hipparcos ji posunují asi o 10 procent dále. Věk se pak odhaduje na 12 až 14 miliard roků. Hmotnost všech hvězd v ní je odhadována na 330 000 hmotností Slunce a skutečný průměr je asi 109 světelných let. Je v ní známo zatím pouze 20 proměnných hvězd, z nichž 17 je typu RR Lyrae a jedna se zdá být krátkoperiodickou zákrytovou typu W UMa. V kupě se nalézá také 10 zdrojů rentgenova záření, z čehož asi polovina je považována za kandidáty na kataklyzmické proměnné hvězdy. Celá kupa se přibližuje ke Slunci rychlostí 112 km/s.

Z hlediska galaktické statistiky patří tato hvězdokupa mezi ty s větší absolutní jasností a patří též mezi kupy nejstarší. Nalézá se asi 16 000 světelných let nad galaktickou rovinou a od centra Galaxie je vzdálena 33 000 světelných roků.

Drobnou zajímavostí této kupy je také její poloha. Necelý stupeň od ní totiž na své pouti oblohou prochází projekce zemského pólu. Přibližně před 12 000 lety a opět za 14 000 roků se tato kupa díky zemské precesi nacházela či bude nacházet poblíž místa určujícího na obloze sever. Stane se tak "Severní hvězdokupou" a třeba nám nahradí Polárku. V jejím nejbližším okolí se totiž nenalézají žádné jasnější hvězdy.

Souhvězdí Herkula je jedním z výrazných souhvězdí naší oblohy, ovšem objekty v něm jsou poněkud opomíjené. Snad je to neblahá zásluha již zmiňované a snadno pozorovatelné hvězdokupy M 13, která snad přitahuje objektivy pozorovatelů. Peter Delinčák ovšem jejímu lákání odolal a svůj dalekohled zamířil k objektu sice slabšímu, ne však méně zajímavému. My bychom mu rádi nejen za celou porotu soutěže, ale i za jejího patrona - Českou astronomickou společnost a jistě i za všechny milovníky oblohy poděkovali a popřálo mnoho dalších jasných nocí. A až budete někdy v létě v noci na výletě na některé z hvězdáren, nechte si kulovou hvězdokupu M 92 určitě ukázat. Je krásná!

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Slovensko, Kysuce - obec Zákopčie

Datum pořízení: 18.05.2012 od 22:54 SELČ

Optika: Newton 36cm + Paracorr

Montáž: vidlicová

Snímač: G2-8300

Zpracování:

Skalibrované snímky boli spriemerované, doostrené a preložené farebnou snímkou získanou z jednotlivých RGB zložiek. Nakoniec upravene na 50% veľkosť, finálne jemne doostrené a upravene svetelne krivky.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »