Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2016  >  Srpen  >  Pradědovy Perseidy 2016

Česká astrofotografie měsíce - Srpen 2016

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Pradědovy Perseidy 2016

Uznání a copyright: Daniel Ščerba (http://scerba-daniel.cz)

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil poté, co během tří dnů rozdal většinu papežského majetku chudým, aby nepadl do rukou Římanů a císaře Valeriána. Jak je vidět, svatý Vavřinec neplakal, ovšem legendy připsaly jasné záblesky na obloze, objevující se v polovině srpna právě, jistě právě shodě dat, tomuto světci. A tak tedy …

Píše se rok 36 našeho letopočtu. V Číně nejen pozorují, ale zaznamenají do svých kronik podivné jevy na obloze, dnes trochu archaicky nazývané padající hvězdy. Další pozorování pak následují z Japonska a Koreje. První známé pozorování v Evropě pochází z roku 811. Roku 1762 objevil holandský přírodovědec Pieter van Musschenbroeck, že zvýšená srpnová meteorická aktivita je každoročně se opakující událostí a v roce 1835 uveřejnil belgický astronom Adolphe Quetelet zprávu o roji vylétajícím ze souhvězdí Persea.

Během mnoha dalších let se zjistilo mnoho zajímavých věcí, tou nejdůležitější byl asi fakt, že většina „padajících hvězd“ souvisí s kometárními drahami. Na shodu drah Perseid a komety 109P/Swift–Tuttle upozornil v roce 1861 jako první italský astronom Giovanni Schiaparelli.

Píše se rok 1980 a dvě desítky mladých astronomických nadšenců na Hvězdárně v Úpici sledují během poloviny srpna oblohu s jediným cílem - zaznamenat co nejvíce tělísek vypařujících se při průletu zemskou atmosférou, což je zakončeno jasným jevem svítícího meteoru. U každého určují 10 parametrů, které charakterizují jeho dráhu po obloze, jasnost, barvu, rychlost a další informace. Údaje pro 4 pozorovatele zapisuje jeden zapisovatel a tak pozorovatelé chvíli čekají, než mohou své údaje nahlásit. A tak mnohdy prsty obou rukou, které pomáhají v zapamatování si jednotlivých drah, nestačí. Další již jen takzvaně „devítkujeme“, tedy, viděli jsme, ale už nejsme schopni podat relevantní data. V zápise je tedy pouze čas průletu objektu, ostatní data mají kódové označení „9“, tedy „nevím“.

Píše se rok 2010. Několik desítek astronomických nadšenců, včetně autora článku se opět položilo do vlhké trávy sledovat „padající hvězdy“. Ale ať se snaží, jak chtějí, prsty většinou nepotřebují. Aktivita roje je slabší. Dokonce si stačí většinu údajů poznamenat sami do svých pozorovacích deníků.

Píše se rok 2016 a několik desítek astronomických nadšenců včetně autora článku sleduje internet. Výsledky jejich dávných „amatérských“ pozorování ve spojení s informacemi, které získala „profesionální“ astronomie, přináší své plody. Předpovědi drah shluků částic uvolněných z komety během různých průletů kolem Slunce napovídá, že se můžeme těšit na opět zvýšenou aktivitu. A to dokonce s přesností desítek minut a dokonce i s rozlišením pro pozorovatele vizuální a radiové. A jak ukazují například pozorování úpické hvězdárny, shoda předpovědi a praxe je téměř dokonalá.

To však není vše. 11. srpna 2016 se vypravil autor vítězné fotografie soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, fotograf Daniel Ščerba na vrchol hory Praděd, aby zde na pozadí siluety vysílače pořídil fascinující přehled o meteorickém dění na obloze té noci. 154 vesmírných poslů, pozůstatků pomalého umírání kdysi velké a jasné komety, které autor na snímku během jedné noci zaznamenal, sice představuje pouze zlomek z přibližně 100 tun materiálu, který během expozice snímku k Zemi „napadal“, ovšem nás, příznivce vesmíru a krásných pohledů do jeho hlubin, naprosto uchvátil.

Snad již pouze na závěr a zároveň s přáním do budoucna. Jistě nejen za porotu soutěže, jistě nejen za Českou astronomickou společnost a další příznivce astronomie, ale jistě i za všechny příznivce krásna můžeme popřát autorovi vítězného snímku další jasné noci a mnoho podobných obrázků.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Praděd - vysílač

Datum pořízení: 11.08.2016

Optika: Samyang 24mm f/1.4 (2.0)

Snímač: Sony a7s

Zpracování:

Photoshop 6: seskládání jednotlivých meteorů do jednoho snímku, lehké vyvážení barev.

Štítky: ČAM, Perseidy 2016
Přejít na kompletní výsledky


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »