
Při pozorování zákrytů hvězd planetkami je občas zajímavé podívat se, po kom že je ten kus skály, díky kterému blikne na obloze hvězda, vlastně pojmenován. Dnešní příběh má přesah do období války (druhé světové i následující studené). Nejdřív ale pojďme na jeho astronomickou část.

Je samozřejmě nemožné, aby stín nějakého objektu z dnešního Rakouska dosáhl k naší severní hranici, ale občas stačí málo a všechno může být jinak. Ono i s tou hranicí to není jen tak. Z pohledu stáří vesmíru se jen před krátkým okamžikem jednalo o severní hranici říše, v jejímž názvu se Rakousko vyskytovalo…

Náhody se nestávají jen v životě, ale i ve vesmíru. Jedna taková, ke všemu vícenásobná, nás právě čeká. Během necelých 32 hodin protnou naše území pásy zákrytů hvězd planetkami, které jsou v katalogu pouhá tři pořadová čísla za sebou (první náhoda). A kam postavit dalekohled? To si řekneme na konci.

Minulý týden jste si na tomto místě mohli přečíst výzvu pro majitele evscopů především na jihu našeho území. Avizovaných 8 596 minut uteklo jako voda a nyní přichází čas vás na severu České republiky. Vzhledem k jasnosti zakrývané hvězdy však nejsou ze hry ani vizualisti a úkaz může být i hezkým zážitkem. Budeme rádi, když se pro tyto úkazy nadchnete, vybavíte se časem kamerou a přesným záznamem času a vaše pozorování i pošlete do Rokycan.

Tak ho vytáhněte – oprašte – nabijte – bude se hodit! Když před několika lety přišla nová generace plně automatických elektronických dalekohledů, vypadalo to (parafrází slavné hlášky): „A astrofotografové nebudou mít co žrát!“. Že tomu tak (zatím) rozhodně není, se můžete přesvědčit například vpravo od článku v sekci Česká astrofotografie měsíce.