Na základě své dobře změřené dráhy je planetka 3200 Phaethon považována za zdroj proudu meteroidů, který je zodpovědný za každoroční meteorický roj Geminid. Přestože většina mateřských těles meteorických rojů jsou komety, 3200 Phaethon je známá a blíže sledovaná blízkozemní planetka s oběžnou...
Na základě dobře proměřené dráhy je planetka 3200 Phaethon uznávána jako zdroj meteoroidů, které způsobují každoroční meteorický roj Geminid. Přestože většina rodičovských těles meteorických rojů jsou komety, tak 3200 Phaethon je blízkozemní sledovaná planetka s oběžnou dobou 1,4 roku. Je...
Kosmická sonda NEAR-Shoemaker 12. února 2001 jemně dosedla na povrch Erosu při úplně prvním přistání na planetce. Kamera sondy během sestupu zaznamenala sled snímků povrchu tohoto maličkého světa, které ukazují rozlomené balvany, prachem vyplněné krátery a tajemný zhroucený...
Kosmická sonda NEAR-Shoemaker 12.února 2000 jemně dosedla na povrch Erosu, což bylo vůbec první přistání na asteroidu. Při sestupu kamera sondy pořizovala sled snímků povrchu miniaturního světa a objevila balvany, prachem zaplněné krátery a tajemné propadlé oblasti povrchu. Poslední...
Na základě své dobře změřené dráhy je planetka 3200 Phaethon považována za zdroj proudu meteroidů, který je zodpovědný za každoroční meteorický roj Geminid. Přestože většina mateřských těles meteorických rojů jsou komety, 3200 Phaethon je známá a blíže sledovaná blízkozemní planetka s oběžnou...
Na základě dobře proměřené dráhy je planetka 3200 Phaethon uznávána jako zdroj meteoroidů, které způsobují každoroční meteorický roj Geminid. Přestože většina rodičovských těles meteorických rojů jsou komety, tak 3200 Phaethon je blízkozemní sledovaná planetka s oběžnou dobou 1,4 roku. Je...
Kosmická sonda NEAR-Shoemaker 12. února 2001 jemně dosedla na povrch Erosu při úplně prvním přistání na planetce. Kamera sondy během sestupu zaznamenala sled snímků povrchu tohoto maličkého světa, které ukazují rozlomené balvany, prachem vyplněné krátery a tajemný zhroucený...
Kosmická sonda NEAR-Shoemaker 12.února 2000 jemně dosedla na povrch Erosu, což bylo vůbec první přistání na asteroidu. Při sestupu kamera sondy pořizovala sled snímků povrchu miniaturního světa a objevila balvany, prachem zaplněné krátery a tajemné propadlé oblasti povrchu. Poslední...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
