NGC 247 je spirální galaxie a při průměru asi 70 000 světelných roků je menší než naše Mléčná dráha. Podle měření je pouhých 11 milionů světelných roků daleko, ale přesto je blízko. Dominuje v tomto teleskopickém zorném poli v jižním souhvězdí Velryby (Cetus) a vůči nám je nakloněná tak, že ji ze...
V tomto zajímavém koutu oblohy jsou galaxie z kupy NGC 7771. NGC 7771 je velká, z boku viděná spirální galaxie poblíž středu snímku o průměru asi 75 000 světelných roků přibližně 200 milionů světelných roků daleko v souhvězdí Pegase, pod níž se nacházejí dvě menší galaxie. Vpravo je velká zepředu...
Na tomto složitém zákoutí oblohy jsou vidět galaxie seskupené s NGC 7771. NGC 7771 je ta velká, z boku viděná spirální galaxie poblíž středu, měří 75 000 světelných let, je ve vzdálenosti asi 200 miliónů světelných let v souhvězdí Pegasus a je vidět se dvěma dalšími menšími galaxiemi hned pod...
Položte kurzor na tento snímek a můžete identifikovat tři členy tohoto spletitého uskupení galaxií. Toto uskupení je známo jako Skupina NGC 7771 a nachází se téměř 200 miliónů světelných let daleko ve vysoko letícím souhvězdí Pegas. Ta největší galaxie, spirální galaxie s příčkou NGC...
NGC 247 je spirální galaxie a při průměru asi 70 000 světelných roků je menší než naše Mléčná dráha. Podle měření je pouhých 11 milionů světelných roků daleko, ale přesto je blízko. Dominuje v tomto teleskopickém zorném poli v jižním souhvězdí Velryby (Cetus) a vůči nám je nakloněná tak, že ji ze...
V tomto zajímavém koutu oblohy jsou galaxie z kupy NGC 7771. NGC 7771 je velká, z boku viděná spirální galaxie poblíž středu snímku o průměru asi 75 000 světelných roků přibližně 200 milionů světelných roků daleko v souhvězdí Pegase, pod níž se nacházejí dvě menší galaxie. Vpravo je velká zepředu...
Na tomto složitém zákoutí oblohy jsou vidět galaxie seskupené s NGC 7771. NGC 7771 je ta velká, z boku viděná spirální galaxie poblíž středu, měří 75 000 světelných let, je ve vzdálenosti asi 200 miliónů světelných let v souhvězdí Pegasus a je vidět se dvěma dalšími menšími galaxiemi hned pod...
Položte kurzor na tento snímek a můžete identifikovat tři členy tohoto spletitého uskupení galaxií. Toto uskupení je známo jako Skupina NGC 7771 a nachází se téměř 200 miliónů světelných let daleko ve vysoko letícím souhvězdí Pegas. Ta největší galaxie, spirální galaxie s příčkou NGC...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
