Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  31. srpen 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 31. srpen 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Kolektivně ozářené mlhoviny a kupa NGC 7771

Uznání a copyright: Steve Mandel and Bob Fera

V tomto zajímavém koutu oblohy jsou galaxie z kupy NGC 7771. NGC 7771 je velká, z boku viděná spirální galaxie poblíž středu snímku o průměru asi 75 000 světelných roků přibližně 200 milionů světelných roků daleko v souhvězdí Pegase, pod níž se nacházejí dvě menší galaxie. Vpravo je velká zepředu viděná spirální galaxie NGC 7769. Galaxie kupy NGC 7771 se vzájemně ovlivňují, opakovaně se k sobě přibližují, což nakonec v kosmickém časovém měřítku vyústí do jejich splynutí. Vzájemné působení lze vysledovat podle zborcení tvaru samotných galaxií a slabých proudů hvězd vytvořených jejich vzájemnými gravitačními slapy. Jasný pohled na tuto skupinu galaxií je však obtížné získat, protože hluboký snímek odhaluje také rozsáhlá oblaka prachu v popředí přes celé zorné pole. Slabá prachová oblaka galaktických cirrů jsou též známa jako kolektivně ozářené mlhoviny. Slabé mlhoviny odrážejí světlo hvězd z naší Galaxie Mléčné dráhy a leží jen několik set světelných roků nad galaktickou rovinou.

Seznam odkazů v popisu

  1. FeraPhotography.com: NGC 7769, 7770 and 7771
  2. APOD: 2009-08-29 Skupina galaxií NGC 7771
  3. HubbleSite.org: _2_zborcení_
  4. APOD: 2008-06-19 Proudy hvězd z NGC 5907
  5. APOD: 2017-06-27 Kupa galaxií M81 přes kolektivně ozářenou mlhovinu
  6. APOD: 2009-06-13 Mléčná cesta

Štítky: Galaxie, Ngc7770, Ngc7771, Ngc7769, Ifn, Prach


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »