Podnikněte tento simulovaný střemhlavý skok do horní atmosféry Jupiteru, do plynného obra, který je vládcem Sluneční soustavy. Výborná animace je založena na snímcích kamery JunoCam a na datech mikrovlnného radiometru na palubě kosmické sondy Juno, která obíhá Jupiter. Začínáte ve vzdálenosti...
Tyto podrobné snímky z Hubblova kosmického dalekohledu ukazují Jupiterovův starý vířící bouřkový systém známý jako Velká rudá skvrna. Snímky ale také sledují postup dvou novějších bouřkových systémů, u kterých se vyvinul podobný odstín červené: menší "rudá skvrna junior" a ještě menší "dětská...
Jupiter už asi 300 let ukazuje teleskopickým pozorovatelům ve své pásmovité atmosféře pozoruhodný útvar, velký vířící bouřkový systém známý jako Velká rudá skvrna. V roce 2006 se objevil další rudý bouřkový systém, který byl nejprve pozorován, když se menší bělavé oválné bouřky spojily a...
Jupiterova Velká rudá skvrna je zuřící bouře, která je pozorovaná už po více jak 300 let od samých začátků pozorování dalekohledem. V únoru 2006 si ale planetární fotograf Christopher Go povšimnul, že se k ní přidala Mladší rudá skrvna(Red Spot Jr.), která vznikla, když se spojily menší...
Jupiterova Velká rudá skvrna je vířící bouře, která je vidět více jak 300 let, už od počátků teleskopických pozorování plynového obra vládnoucího sluneční soustavě. Ale minulý měsíc se k ní připojila nová rudá skvrna. Předpokládá se, že se tato ne tak velká skvrna se podobá samotné Velké rudé...
Podnikněte tento simulovaný střemhlavý skok do horní atmosféry Jupiteru, do plynného obra, který je vládcem Sluneční soustavy. Výborná animace je založena na snímcích kamery JunoCam a na datech mikrovlnného radiometru na palubě kosmické sondy Juno, která obíhá Jupiter. Začínáte ve vzdálenosti...
Tyto podrobné snímky z Hubblova kosmického dalekohledu ukazují Jupiterovův starý vířící bouřkový systém známý jako Velká rudá skvrna. Snímky ale také sledují postup dvou novějších bouřkových systémů, u kterých se vyvinul podobný odstín červené: menší "rudá skvrna junior" a ještě menší "dětská...
Jupiter už asi 300 let ukazuje teleskopickým pozorovatelům ve své pásmovité atmosféře pozoruhodný útvar, velký vířící bouřkový systém známý jako Velká rudá skvrna. V roce 2006 se objevil další rudý bouřkový systém, který byl nejprve pozorován, když se menší bělavé oválné bouřky spojily a...
Jupiterova Velká rudá skvrna je zuřící bouře, která je pozorovaná už po více jak 300 let od samých začátků pozorování dalekohledem. V únoru 2006 si ale planetární fotograf Christopher Go povšimnul, že se k ní přidala Mladší rudá skrvna(Red Spot Jr.), která vznikla, když se spojily menší...
Jupiterova Velká rudá skvrna je vířící bouře, která je vidět více jak 300 let, už od počátků teleskopických pozorování plynového obra vládnoucího sluneční soustavě. Ale minulý měsíc se k ní připojila nová rudá skvrna. Předpokládá se, že se tato ne tak velká skvrna se podobá samotné Velké rudé...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
