Na tomto hlubokém teleskopickém portrétu jsou vedle sebe trpasličí galaxie NGC 147 (vlevo) a NGC 185. Obě galaxie jsou nepříliš často zobrazované satelitní galaxie M31, Velké spirální galaxie v Andromedě, vzdálené asi 2,5 milionu světelných let. Na obloze je od sebe v pěkném zorném poli v...
Messier 63 je jasná spirální galaxie na severní obloze, která se nachází nedaleko, asi 30 milionů světelných let ve věrném souhvězdí Honicích psů (Canes Venatici). Tento majestátní vesmírný ostrov, též katalogizovaný jako NGC 5055, má průměr téměř 100 000 světelných let, což je přibližně velikost...
Messier 63 je jasná spirální blízká galaxie na severní obloze ve vzdálenosti asi 30 milionů světelných roků ve věrném souhvězdí Honicích psů (Canes Venatici). Tento majestátní vesmírný ostrov, katalogizovaný též jako NGC 5055, má průměr téměř 100 000 světelných roků, což je přibližně velikost naší...
Na tomto ostrém teleskopickém portrétu jsou vedle sebe vidět trpasličí galaxie NGC 147 (vlevo) a NGC 185. Obě jsou nepříliš často fotografovanými satelity velké spirální galaxie v Andromedě M31 vzdálené asi 2,5 milionu světelných roků. V pěkném zorném poli je na obloze dělí necelý jeden stupeň, což...
Jasná spirální galaxie Messier 63 na severní obloze je pouhých 30 milionů světelných let daleko ve věrném souhvězdí Honicích psů (Canes Venatici). Majestátní vesmírný ostrov, též katalogizovaný jako NGC 5055, měří téměř 100 000 světelných let, což je zhruba velikost naší vlastní Mléčné dráhy. Jasné...
Na tomto hlubokém teleskopickém portrétu jsou vedle sebe trpasličí galaxie NGC 147 (vlevo) a NGC 185. Obě galaxie jsou nepříliš často zobrazované satelitní galaxie M31, Velké spirální galaxie v Andromedě, vzdálené asi 2,5 milionu světelných let. Na obloze je od sebe v pěkném zorném poli v...
Messier 63 je jasná spirální galaxie na severní obloze, která se nachází nedaleko, asi 30 milionů světelných let ve věrném souhvězdí Honicích psů (Canes Venatici). Tento majestátní vesmírný ostrov, též katalogizovaný jako NGC 5055, má průměr téměř 100 000 světelných let, což je přibližně velikost...
Messier 63 je jasná spirální blízká galaxie na severní obloze ve vzdálenosti asi 30 milionů světelných roků ve věrném souhvězdí Honicích psů (Canes Venatici). Tento majestátní vesmírný ostrov, katalogizovaný též jako NGC 5055, má průměr téměř 100 000 světelných roků, což je přibližně velikost naší...
Na tomto ostrém teleskopickém portrétu jsou vedle sebe vidět trpasličí galaxie NGC 147 (vlevo) a NGC 185. Obě jsou nepříliš často fotografovanými satelity velké spirální galaxie v Andromedě M31 vzdálené asi 2,5 milionu světelných roků. V pěkném zorném poli je na obloze dělí necelý jeden stupeň, což...
Jasná spirální galaxie Messier 63 na severní obloze je pouhých 30 milionů světelných let daleko ve věrném souhvězdí Honicích psů (Canes Venatici). Majestátní vesmírný ostrov, též katalogizovaný jako NGC 5055, měří téměř 100 000 světelných let, což je zhruba velikost naší vlastní Mléčné dráhy. Jasné...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
