Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  VII. expedice SAROS (2): Dny prvních příjemných ran

VII. expedice SAROS (2): Dny prvních příjemných ran

Duha nad aucklandským letištěm. Autor: Petr Horálek
Duha nad aucklandským letištěm.
Autor: Petr Horálek
Den první a druhý, 3. – 4. července 2010 (sobota a neděle)

V těchto dnech se odehrál velmi podivuhodný let. Letěli jsme z Prahy do Soulu (Korea), ze Soulu do Aucklandu (Nový Zéland) a pak z Auckladnu na Avaruu (hlavní město Cookových ostrovů na Rarotonze). První dva lety byly noční a nesmírně dlouhé (kolem 11 hodin) a živě si vybavuji ten druhý. Především moment, kdy už jsem věřil, že konečně usnu (v letadle se mi moc dobře nespí). Když jsem začal zavírat oči a slyšet podvědomě pištivý zvuk snu, ozvala se strašná rána, po které následovala asi půlminutová turbulence, při níž letušky popadaly na zem, malé špatně připoutané dítko poskočilo asi půl metru do vzduchu a ze zavazadlových prostor nad hlavami se ozýval hrůzný rachotivý zvuk. Jen co to ustalo a srdce mi přestalo bušit, zvedl jsem okenní zástěnu a podíval jsem se ven. Křídlo zrovna míjelo Měsícem nasvícenou hradbu mohutné načechrané oblačnosti a pod námi se blýskalo. Když jsem pak vzápětí zkoumal z interaktivního monitoru, kde zrovna jsme, nebyl jsem moc v klidu – turbulence nás chytla jen asi 100 km za Mariánským příkopem. Hanka si to celé vesele prospala...

Svěží myšlenky mi přinesl až pohled na Měsíc. Při druhém letu jsme totiž letěli na jih a překračovali přitom rovník. Když Měsíc ve fázi kolem poslední čtvrti začal vycházet, byli jsme na severní polokouli. Postupem času měnil orientaci a ráno před přistáním už ležel na obloze „vzhůru nohama“. Přistáli jsme před rozbřeskem, takže jsem si ještě vychutnal bájného Oriona položeného na obloze hlavou dolů a několik skutečně jasných meteorů.

Jestli se vám zdá, že dva dny na všechny tyto lety jsou nějak málo, máte správný pozorovací talent. V Aucklandu jsme přistáli už 5. července ráno, ale let na Avaruu nás vrátil přes časovou hranici zpátky do 4. července večer. Je to vskutku zvláštní pocit, když takhle bojujete s rotací Země.

První západ Slunce nad Pacifikem. Autor: Petr Horálek
První západ Slunce nad Pacifikem.
Autor: Petr Horálek
Hned po příletu po půl páté tamního času mě zasáhl čerstvý vánek s úžasnou specifickou vůní, kterou lze těžko popsat, když jsem ji v životě necítil. Možná něco jako citrus, čokoláda a osvěžovač vzduchu s nápisem „Ocean“. Všude kolem palmy, rychlé mraky, unesitelná vlhkost a teplota kolem 26° C. Při odbavení pak na skromném letišti stál muž s kloboukem a kytarou, prozpěvoval vesele maorsky i anglicky a usměvaví cookovští obyvatele na nás mrkali krok co krok. Jen co jsme se protlačili frontou až k zavazadlům a vyšli ven, byli jsme napadeni místní pozitivní náladou a ověnčeni voňavými květinovými náhrdelníky. Než jsme se naděli, už nás autobusem vezli k našemu ubytování na Edgewater Resortu (luxusní ubytovací komplex zahrnující novomanželské domky, apartmánové vily, restauraci a konferenční místnost, bazén... no bylo by to na dlouho; vše samozřejmě u pobřeží). Marně jsem si myslel, že lze na Rarotonze sehnat nějaké levnější ubytování, než jaké nám všem smluvil TravelQuest. Ono to dost dobře ani nejde. Turistický ruch je logicky rozložen jen u okraje ostrova, tedy u božských korálových pláží, a vnitřek ostrova, v němž z letadla spatříte pár domečků, není ani zasazen pořádně v mapě. Takže jakkoliv drahé ubytování jsme měli, dost těžko to šlo změnit.

Fialová obloha s Venuší v horní části snímku. Autor: Petr Horálek
Fialová obloha s Venuší v horní části snímku.
Autor: Petr Horálek
A pak přišla další poprvé. Hned na Resortu nám Caren Banksová z TravelQuestu ukázala cestu k našemu luxusnímu pokoji s balkónem na pláž. Ani jsme si nevybalili a už jsme běželi k pláži. Zrovna totiž zapadalo Slunce (kolem 18.15 místního času). A kam jinam než do oceánu. Jen, co se majestátně zasadilo do obzoru a zmizelo, obloha chytla podobné barvy jako v České republice při posopečných soumracích. Už při západu Slunce se vysoko nad obzorem ukázala Venuše. Nečekal jsem ani půl hodiny a přidaly se jasné hvězdy, o nichž jsem neměl ani páru, k čemu patří. Krásný šok pak přišel vzápětí, když jsem se rychle zaklimatizoval a zavzpomínal na mládí, kdy jsem dennodenně studoval mapky jižní oblohy. Dost těžko si lze splést jedny z nejjasnějších hvězd na obloze – Hadar a Toliman v souhvězdí Kentaura, které slibně ukazují na svršek nejzmiňovanějšího souhvězdní jižní oblohy – Jižní Kříž. Samozřejmě nutno podotknout, že hvězdy tu putují zleva doprava od jižního pólu k nadhlavníku a Slunce s planetami i Měsícem naopak. Tedy přesně opačně jak u nás... Ale na to si člověk rychle zvykne.

Výsosný Jižní Kříž a mlhovina Uhelný pytel v Mléčné dráze. Autor: Petr Horálek
Výsosný Jižní Kříž a mlhovina Uhelný pytel v Mléčné dráze.
Autor: Petr Horálek
Hvězdnou maškarádu jsme nemohli oslavit jinak než očistou v moři (po dvou dnech v letadle). Než jsme se ale stihli převléknout do plavek, rychlý „podrovníkový“ soumrak přinesl tmu a s ním další jedinečné skvosty. Jak jsem si tak lehl do té odporně slané vody a nechal se nadnášet jemným proudem, kochal jsem se nebem, které přímo v nadhlavníku hlídal překrásný Štír se dvěma otevřenými hvězdokupami u „bodce“. Pod Jižním Křížem pak oblohu skrývala obrovská temná mlhovina „Uhelný pytel“, jejíž pověst nepřehlédnutelného objektu musím potvrdit. Hned po sprše jsme se vydali najít místo bez lokálního osvětlení na pláži a čekalo nás ještě jedno překvapení. Centrum Mléčné dráhy se zvedalo přímo k nadhlavníku. Nikdy bych nevěřil, že spatřím pouhýma očima to, co ukazují dokonalé fotografie jižní oblohy například od expedičníků StarChile. Dokonalé žilnaté struktury temných mlhovin zasahující na sever i na jih od centra Mléčné dráhy. V binokuláru 20x50 byly ty struktury tak zřetelné, že působily jako nehybné stopy černého kouře, který zneprůhledňuje vzdálený hvězdný koberec. Mezní hvězdná velikost (pro moje oko) – teď se držte – dosahovala 8.1 magnitudy! Nikdy bych nevěřil, že pouhým okem (ještě k tomu postiženým astigmatismem) spatřím hvězdu nad 8 magnitud. Mraky, ať přicházely odkudkoliv, byly jak plazivé temné stíny, díry do hvězdnatého nebe.

Střed Mléčné dráhy s celým souhvězdím Štíra a strukturami temných mlhovin. Autor: Petr Horálek
Střed Mléčné dráhy s celým souhvězdím Štíra a strukturami temných mlhovin.
Autor: Petr Horálek
A o kvalitě oblohy jsme se ještě jednou přesvědčili poslední ranou večera – západní obzor, který zahalily mraky, se vyjasnil a přímo kolmo z oceánu tam trčel se skelným leskem jasný bílý kužel zodiakálního světla. Typický kužel nám známý z České republiky byl jasný jak kdyby v dáli svítilo Las Vegas a z něho pak vycházel nepřerušený úzký zodiakální most. Zodiakální protisvit se dal dost těžko hledat, neboť podle polohy Slunce musel překrývat nejjasnější část Mléčné dráhy na východ od Střelce. O neuvěřitelně jedinečných deep-sky objektech jižní oblohy ani nemluvě. Výrazná Omega Centauri (nejjasnější kulová hvězdokupa oblohy) se v triedru u okrajů bez potíží rozložila na hvězdy, mlhovina Eta-Carinae vyzývala k pohledu stejně jako u nás v zimě známá M42 v Orionu. Byl jsem tak uchvácen, že jsem zapomněl namířit zrak k nejbližší hvězdě ke Slunci – Proxima Centuauri. A to ani v dalších dnech. No co, příště...

  •  




Seriál

  1. VII. expedice SAROS (1): Úvod do svědectví z ráje
  2. VII. expedice SAROS (2): Dny prvních příjemných ran
  3. VII. expedice SAROS (3): Přeministrovaná Avarua a kopeček u nemocnice...
  4. VII. expedice SAROS (4): Laguna, šátky a ženy
  5. VII. expedice SAROS (5): Blízká setkání s Trumpetovou rybou
  6. VII. expedice SAROS (6): Vysmátý George, váhové limity a tanečnice
  7. VII. expedice SAROS (7): Raemaru aneb Hledej červený šátek
  8. VII. expedice SAROS (8): Mangaia znamená Mír
  9. VII. expedice SAROS (9): Den, který bych chtěl vymazat z paměti
  10. VII. expedice SAROS (10): Švýcaři a turecký Měsíc
  11. VII. expedice SAROS (11): Cross island a božský hlas
  12. VII. expedice SAROS (12): Bible a věda v obchodě s hudbou
  13. VII. expedice SAROS (13): Cesta domů a Aere Ra!


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008, jejím vedoucím redaktorem se stal na jaře roku 2009. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Expedice


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc

Měsíc

Další informace »