Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  10. prosinec 2018

Astronomický snímek dne (APOD) - 10. prosinec 2018

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Zvuk a světlo zachycené sondou Mars InSight

Uznání: NASA/JPL-Caltech

Vaše rameno na Marsu má neobyčejné možnosti. Je skoro 2 metry dlouhé, do své ruky má vestavěnou lopatku a drapák a ve svém předloktí má vestavěnou kameru. Už si brzy nasadí svoje ucho, citlivý seismometr, který bude naslouchat vzdálenému dunění povrchu Marsu. Váš SEISmometr (ucho) je ta oranžová krabice v popředí, zatímco ta šedá kopule za ním bude jeho ochranným krytem. Vaše rameno je připojeno k sondě InSight, která před dvěma týdny dosedla na Mars. Vaše ucho docela nečekaně již něco zaslechlo, mírné vibrace způsobované marťanským větrem, který fouká přes sluneční panely. Sluneční panely zachycují světlo ze Slunce a kousek je vidět zcela vpravo. Nyní už ve skutečnosti máte na Marsu dvě pracující ramena, ale od sebe je dělí 600 kilometrů. To proto, že to další aktivní rameno je připojeno k vozítku Curiosity, které zkoumá vzdálený kráter. Snímek, na který se díváte, byl pořízen před dvěma týdny a za sondou InSight je na něm vidět rezavá půda s kamením, stejně jako oranžová obloha Marsu.

Sledujte APOD na: Instagramu, Facebooku, Redditu, nebo na Twitteru

Seznam odkazů v popisu

  1. SpaceFlight101.com: Přístroje sondy InSight
  2. UniverseToday.com: Robotické rameno na InSight se hlásí do práce
  3. Harvard.edu: Abstrakt InSight Instrument Deployment Arm
  4. Seis-insight.eu: Miniaturní seismometr vyleptaný do křemíkového čipu
  5. NASA: SEIS (Seismic Experiment for Interior Structure)
  6. NASA: InSight Lander
  7. NASA: Mars ve Sluneční soustavě
  8. NASA: InSight "slyší" vítr na Marsu
  9. APOD: 2015-03-03 Prachový vír na Marsu
  10. NASA: Jak pracují fotovoltaické články
  11. NASA: Slunce ve středu Sluneční soustavy
  12. Redd.it: Kočka také zachytává sluneční světlo :-)
  13. APOD: 2012-08-27 Curiosity na Marsu: Pohled na Mt. Sharp
  14. APOD: 2018-06-23 Vlastní snímek Curiosity v prachu
  15. NASA: PIA22871: Pohled na palubu sondy InSight s dvěma vědeckými přístroji
  16. Nature.com: Jak Mars zrezavěl
  17. Serious-science.org: Jakou barvu má obloha na Marsu? (včetně Purkyněho jevu)

Štítky: Mars, Sound, InSight


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »