< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  20. únor 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 20. únor 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

K zániku odsouzená hvězda Eta Carinae

Uznání: NASA, ESA, Hubble; Processing &amp; License: Judy Schmidt

Eta Carinae může každou chvíli vybuchnout. Nikdo ale neví kdy, může to být příští rok, nebo to může být za milión let. Hmotnost hvězdy Eta Carinae je asi 100 krát větší, než je hmotnost našeho Slunce a to z ní činí skvělého kandidáta na opravdovou supernovu. Historické záznamy ukazují, že Eta Carinae asi před 170 lety prošla neobvyklým vzplanutím, které z ní učinilo jednu z nejjasnějších hvězd na jižní obloze. Eta Carinae se nachází v mlhovině Klíčová dírka, a je to jenom jediná hvězda, o které se předpokládá, že emituje přirozené laserové záření. Snímek, na který se díváte, přináší podrobnosti této neobvyklé mlhoviny, která tuto zvláštní hvězdu obklopuje. Ze středu Eta Carinae vycházejí dalekohledem způsobované difrakční paprsky, které jsou vidět ve více barvách. Kolem horké centrální oblasti jsou dva jednotlivé laloky mlhoviny Homunculus a v červené barvě jsou vidět doprava sahající podivné radiální pruhy. Laloky jsou vyplněny pásy plynu a prachu, který absorbuje ze středu emitované modré a ultrafialové světlo. Ty pásy ovšem zůstávají bez vysvětlení.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 1999-10-11 Eta Carina v rentgenu
  2. APOD: Sun
  3. NASA: Supernovae
  4. Wikipedia: Eta_Carinae
  5. Wisc.edu: The Brightest Stars, as Seen from the Earth
  6. APOD: 2000-06-18 Mléčná dráha poblíž Jižního kříže
  7. SEDS.org: Eta Carinae
  8. APOD: 2016-08-14 Klíčová dírka v mlhovině v Lodním kýlu
  9. Youtube.com: Zoom on Eta Carinae
  10. APOD: 1997-11-29 Lasers in Eta Carinae
  11. Flickr.com: Judy Schmidt: Eta Carinae
  12. Youtube.com: Chandra X-ray Observatory: Chapter 4: Eta Carinae
  13. Harvard.edu: Eta Carinae and Its Environment
  14. APOD: 2001-04-15 Difrakční paprsky aneb když hvězdy vypadají jak kříže
  15. 445L.121C: First detection of x-ray variability of eta carinae
  16. APOD: 2014-07-17 Mlhovina Homunkulus v 3D
  17. NASA: NASA's NuSTAR Mission Proves Superstar Eta Carinae Shoots Cosmic Rays
  18. APOD: 2003-07-06 Fraktální mezihvězdný prach zblízka
  19. NASA: Ultraviolet Waves
  20. Bcdn.biz: Foto: pejsek :-)

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Eta Carinae, Eta Carinae, Supernova, Supernova, Hvězda, Hvězda

38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »