Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  17. červen 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 17. červen 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Mléčná dráha nad pyramidou opeřeného hada

Uznání a copyright: Robert Fedez

Uvidět západ opeřeného hada nad mayskou pyramidou vyžaduje výtečné načasování. El Castillo na mexickém poloostrově Yucatán musíte navštívit kolem rovnodennosti. Pokud je jasno, tak v pozdním odpoledni vlastní stíny pyramidy vytvoří trojúhelníky, které splynou do slavné iluze plazící se zmije. Impozantní schodovitá pyramida je 30 metrů vysoká, v základně 55 metrů široká a je též známá jako chrám v Kukulkanu. Tento objekt postavila předkolumbovská civilizace někdy mezi 9. a 12. stoletím jako řadu čtvercových teras, je známý svou astronomickou orientací a lze ho používat jako kalendář. Vidět zapadat centrální pás naší Galaxie Mléčné dráhy přímo nad mayskou pyramidou už tak výjmečné načasování nevyžaduje. Ovšem i na staré Maye by mohla udělat dojem skutečnost, že tady zase byla nutná znalost přesných poloh Mléčné dráhy, Saturnu (vlevo) a Jupiteru (vpravo), takže načasování bylo ještě přesnější než u rovnodennosti, v tomto případě 7. dubna 2019 5 hodin ráno.

Seznam odkazů v popisu

  1. Youtube.com: The Descent of Kukulkán
  2. Wikipedia: El_Castillo,_Chichen_Itza
  3. Wikipedia: Mexico
  4. Wikipedia: Yucatán_Peninsula
  5. APOD: 2019-03-20 Rovnodennost na planetě Zemi
  6. Youtube.com: Mexico: See Kukulkan the 'Feathered Serpent' descend from El Castillo temple
  7. AtlasObscura.com: Pyramid of Kukulcan at Chich'en Itza
  8. Wikipedia: Quetzalcoatl
  9. Wikipedia: Chichen_Itza
  10. Youtube.com: 23 Little Known Facts About Chichen Itza
  11. Exploratorium.edu: Chichén Itzá: ABOUT ALIGNMENTS
  12. NASA: Our Milky Way Galaxy: How Big is Space?
  13. APOD: 2012-12-21 Orion nad El Castillo
  14. Wikipedia: Maya_civilization
  15. APOD: 2012-09-23 Rovnodennost: Slunce od slunovratu ke slunovratu

Štítky: Mayové, Mléčná dráha, Pyramida


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »