Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  18. listopad 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 18. listopad 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Průlet kolem planetky Arrokoth

Uznání videa: NASA, JHU APL, SwRI

Jaké by to bylo prolétat kolem planetky Arrokoth? Kosmická sonda New Horizons prolétla kolem Arrokothu v lednu, 3,5 roku po svém průletu kolem Pluta. Pokud vám toto jméno nepřipadá známé, tak to může být proto, protože tento objekt z Kuiperova pásu s dvěma laloky byl neoficiálně nazýván Ultima Thule a to až do oficiálního pojmenování: 486958 Arrokoth. Toto černobílé video animuje snímky Arrokothu, které při svém průletu z různých úhlů pořídila sonda New Horizons. Video zřetelně ukazuje dva laloky Arrokothu a dokonce i naznačuje, že větší lalok je výrazně zploštělý. Sonda New Horizons objevila, že se Arrokoth liší od kteréhokoliv známé planetky ve vnitřní Sluneční soustavě a nejspíš se skládá ze dvou planetesimál, ze stavebních bloků planety, které exitovaly před miliardami let. Sonda New Horizons nadále uhání naší Sluneční soustavou a každý rok se vzdaluje o tři další vzdálenosti Země - Slunce.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: New Horizons
  2. APOD: 2019-09-10 Pluto v opravdových barvách
  3. HealthNewsReview.org: confused-dog-400.jpg
  4. NASA: Kuiper Belt
  5. NASA: Far, Far Away in the Sky: New Horizons Kuiper Belt Flyby Object Officially Named 'Arrokoth'
  6. Wikipedia: 486958_Arrokoth
  7. JHUapl.edu: Press Briefing: Revealing the First Primordial Planetesimal
  8. APOD: 2019-01-04 Gif pootáčející se Ultima Thule
  9. APOD: 2019-05-22 Primordiální kontaktní podvojná planetka 2014 MU69
  10. Wikipedia: New_Horizons
  11. Wikipedia: Planetesimal
  12. Youtube.com: What Are Planetesimals?
  13. Wikipedia: Astronomical_unit

Štítky: Ultima Thule, Arrokoth, New horizons


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »