Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  18. listopad 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 18. listopad 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Průlet kolem planetky Arrokoth

Uznání videa: NASA, JHU APL, SwRI

Jaké by to bylo prolétat kolem planetky Arrokoth? Kosmická sonda New Horizons prolétla kolem Arrokothu v lednu, 3,5 roku po svém průletu kolem Pluta. Pokud vám toto jméno nepřipadá známé, tak to může být proto, protože tento objekt z Kuiperova pásu s dvěma laloky byl neoficiálně nazýván Ultima Thule a to až do oficiálního pojmenování: 486958 Arrokoth. Toto černobílé video animuje snímky Arrokothu, které při svém průletu z různých úhlů pořídila sonda New Horizons. Video zřetelně ukazuje dva laloky Arrokothu a dokonce i naznačuje, že větší lalok je výrazně zploštělý. Sonda New Horizons objevila, že se Arrokoth liší od kteréhokoliv známé planetky ve vnitřní Sluneční soustavě a nejspíš se skládá ze dvou planetesimál, ze stavebních bloků planety, které exitovaly před miliardami let. Sonda New Horizons nadále uhání naší Sluneční soustavou a každý rok se vzdaluje o tři další vzdálenosti Země - Slunce.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: New Horizons
  2. APOD: 2019-09-10 Pluto v opravdových barvách
  3. HealthNewsReview.org: confused-dog-400.jpg
  4. NASA: Kuiper Belt
  5. NASA: Far, Far Away in the Sky: New Horizons Kuiper Belt Flyby Object Officially Named 'Arrokoth'
  6. Wikipedia: 486958_Arrokoth
  7. JHUapl.edu: Press Briefing: Revealing the First Primordial Planetesimal
  8. APOD: 2019-01-04 Gif pootáčející se Ultima Thule
  9. APOD: 2019-05-22 Primordiální kontaktní podvojná planetka 2014 MU69
  10. Wikipedia: New_Horizons
  11. Wikipedia: Planetesimal
  12. Youtube.com: What Are Planetesimals?
  13. Wikipedia: Astronomical_unit

Štítky: Ultima Thule, Arrokoth, New horizons


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »