Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  05. leden 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 05. leden 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Hvězdnatá noc na Islandu

Uznání: Stephane Vetter (Nuits sacrees)

Jsou noci, kdy je obloha nejlépe vidět ve městě. Za této noci, nejenom že obloha byla vidět nejlépe ve městě, ale tento její kompozitní snímek vyhrál mezinárodní soutěž krajinářské astrofotografie. Vítězný snímek byl pořízen v roce 2011 na Islandu, nad největším ledovcovým jezerem Jökulsárlón. Fotograf zkombinoval 6 expozic, které zachytily nejenom dva zelené prstence polárních září, ale i jejich odrazy v klidném jezeře. Daleko v pozadí je na obloze vidět pás naší Galaxie Mléčné dráhy a Galaxie v Andromedě. Polární záře vyvolal silný výron koronální hmoty CME (coronal mass ejection) ze Slunce, takže byly vidět daleko na jihu až ve Wisconsinu v USA. Jak se Slunce bude v příštích letech vzdalovat od své nynější nízké povrchové aktivity ke slunečnímu maximu, tak se dá očekávat mnohem více nádherných snímků polárních září.

Seznam odkazů v popisu

  1. TWANight.org: The 2011 International Photo Contest Winners Announced
  2. Nuitsacrees.fr: MARS 2011
  3. Wikipedia: Iceland
  4. Wikipedia: Glacial_lake
  5. Wikipedia: Jökulsárlón
  6. APOD: 2002-10-15 Prstenec polární záře
  7. NASA: Hubble Goes to the eXtreme to Assemble Farthest-Ever View of the Universe
  8. AtlasOfTheUniverse.com: The Universe within 50000 Light Years - The Milky Way Galaxy
  9. Youtube.com: NGC 224 Andromeda Galaxy, zoom on
  10. SpaceWeather.com: Aurora Gallery March 2011
  11. APOD: 2007-02-06 Sluneční bouře: CME
  12. Wikipedia: Wisconsin
  13. APOD: 2019-10-28 Kosmická stanice přelétla Slunce bez skvrn
  14. NASA: What Is the Solar Cycle?
  15. APOD: 2010-09-17 Polární záře nad jezerem Prelude
  16. APOD: 2009-12-19 Nádhera polární záře s meteorem
  17. APOD: 2007-10-09 Polární záře, hvězdy, meteory, jezero, Aljaška
  18. APOD: 2005-08-07 Dueling Auroras

Štítky: Polární záře, Hvězdy, Iceland


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »