Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  30. leden 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 30. leden 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Dvě kupy a kometa

Uznání a copyright: Rolando Ligustri (CARA Project, CAST)

Toto nádherné pole hvězd zabírá v hrdinském severním souhvězdí Persea (Perseus) čtyři úplňky (asi 2 stupně). Na teleskopických expozicích z nocí 24., 26. a 28. ledna je vidět slavný pár otevřených hvězdokup χ a h Persei s kometou PanSTARRS (C/2017 T2), která se během nocí v zorném poli posunovala zleva doprava. Obě hvězdokupy, též katalogizované jako NGC 869 (vpravo) a NGC 884, jsou ve vzdálenosti asi 7000 světelných let a obsahují hvězdy mnohem mladší a teplejší, než Slunce. Kupy od sebe dělí jen pár set světelných let a podle věku jejich jednotlivých hvězd mají obě věk 13 miliónů let, což je důkazem, že jsou nejspíše produktem stejné hvězdotvorné oblasti. Kometa PanSTARRs byla objevena v roce 2017, když byla ještě za drahou Saturnu a jedná se o nového návštěvníka vnitřní Sluneční soustavy, nyní vzdáleného něco přes 13 světelných minut od Země. Na dvojitou hvězdokupu je v triedru vždycky pěkný pohled a z tmavých míst je dokonce vidět i pouhým okem. C/2017 T2 ovšem asi zůstane jen teleskopickou kometou. Jedná se o jednu z nejjasnějších komet očekávaných v roce 2020 a ke Slunci se nejvíce přiblíží počátkem května.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Perseus_constellation
  2. SEDS.org: NGC 869 and NGC 884
  3. arXiv.org: The Star Formation History and Mass Function of the Double Cluster h and Chi Persei
  4. SEDS.org: Open Star Clusters
  5. APOD: 2008-09-28 Mladé hvězdy v NGC 346
  6. NASA: Oort Cloud
  7. Wordpress.com: 10 minute astronomy - Mission 11: Cassiopeia and the Double Cluster
  8. APOD: 2006-04-13 Snění o hvězdokupě
  9. Aerith.net: C/2017 T2 ( PanSTARRS )
  10. SkyAndTelescope.com: Comets to Catch in 2020

Štítky: C/2017 T2, Kometa, Panstarrs, H and chi perseii, Galaktická kupa, Otevřená hvězdokupa


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »