Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  05. únor 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 05. únor 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Perspektivy zatmění Měsíce

Uznání: F. Pichardo, G. Hogan, P. Horálek, F. Hemmerich, S. Schraebler, L. Hašpl, R. Eder;
Processing & Copyright : Matipon Tangmatitham; Text: Matipon Tangmatitham (NARIT)

Vidíme všichni stejný Měsíc? Ano, ale každý ho vidí jinak. Jednou odlišností je zdánlivá poloha Měsíce vůči hvězdám pozadí, díky jevu známému jako paralaxa. My lidé využíváme paralaxu mezi našima očima k posouzení hloubky. Abychom uviděli lunární paralaxu, tak to potřebujeme oči umístit do mnohem větší vzdáleností stovek až tisíců kilometrů. Další odlišností je, že pozorovatelé kolem zeměkoule vidí poněkud jinou stranu našeho sférického Měsíce, jev známý jako librace. Tento obraz je kompozitem z několika pohledů na úplné zatmění Měsíce 21. ledna 2019 ze Země, které byly odeslány do APODu. Snímky jsou promítnuty proti stejným hvězdám pozadí, takže ilustrují oba jevy. Přesná superpozice těchto snímků byla možná díky šťastné náhodě dopadu meteoritu na Měsíc při jeho úplném zatmění, zde označeném jako L1-21J, který zabezpečil, že všechny tyto podané snímky byly pořízeny ve stejném zlomku sekundy.

Související článek: Na unikátním snímku dne NASA se podíleli dva Češi.

Seznam odkazů v popisu

  1. ASU.edu: REACT-QuickMap Implementation for Lunar Data
  2. Space.com: What Is Parallax?
  3. Wikipedia: Parallax
  4. Wikipedia: Depth_perception
  5. ETWright.org: Lunar Parallax - Estimating the Moon's Distance
  6. APOD: 2012-02-05 Lunace
  7. NASA: Earth's Moon
  8. APOD: 2015-06-16 APOD má dnes 20 let
  9. APOD: 2019-01-25 Zásah Měsíce
  10. Astronomia-Udea.co: L1_21J
  11. uSFca.edu: Time Synchronization

Štítky: Paralaxa, Total lunar eclipse, Meteorit


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »