Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  16. září 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 16. září 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Planetka Bennu vyvrhla štěrk

Uznání: NASA's GSFC, U. Arizona, OSIRIS-REx Lockheed Martin

Proč planetka Bennu vyvrhuje do vesmíru štěrk? Nikdo pořádně neví. Objev, ke kterému došlo v několika případech kosmickou sondou ORISIS-REx organizace NASA, se nečekal. Přední hypotézy předpokládají dopady Slunce obíhajících meteoroidů, náhlé tepelné praskání vnitřních struktur a náhlé uvolňování výtrysků vodní páry. Na kompozitu ze dvou snímků je vidět událost vyvržení, ke které došlo začátkem roku 2019 a sluneční světlo odrážející vyvržený materiál je vidět vpravo. Data a simulace ukazují, že velké kusy štěrku typicky padají hned zpátky na 500 metrů velkou otáčející se planetku, zatímco menší kousky poskakují kolem po povrchu a nejmenší kamínky zcela unikají nízkou gravitaci planetky diamantového tvaru, která se blíží k Zemi. Doposud se předpokládalo, že výtrysky a vyvrhování materiálu z povrchu jsou především doménou komet a jsou zodpovědné za jejich ohony, komy a později za meteorické roje na Zemi. Sonda OSIRIS-REx doletěla k planetce 101955 Bennu koncem roku 2018, na říjen 2020 se plánuje jí dotknout a odebrat povrchový vzorek. Pokud všechno půjde dobře, tak se vzorek vrátí v roce 2023 na Zemi k podrobné analýze. Planetka Bennu byla pro sondu OSIRIS-REx vybrána jako cíl zčásti proto, že její povrch ukazuje potenciál mít organické složky z raných dní naší Sluneční soustavy, které by mohly být stavebními kameny života na Zemi.

Debata expertů: Jak lidstvo poprvé objeví mimozemský život?

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Why Is Asteroid Bennu Ejecting Particles Into Space?
  2. NASA: NASA's OSIRIS-REx Explains Bennu Mystery Particles
  3. NASA: About OSIRIS-REx
  4. NASA: NASA
  5. Wikipedia: Meteoroid
  6. Youtu.be: Don't Put Wet Rocks In A Campfire
  7. APOD: 2015-11-18 Náhlý výtrysk na kometě 67P
  8. AsteroidMission.org: Bennu Particle Ejection Event – Jan. 19, 2019
  9. Youtu.be: Asteroid Bennu's Particle Ejection Events
  10. APOD: 2017-11-06 Výtrysk prachu z povrchu komety 67P
  11. APOD: 2020-07-22 Strukturované ohony komety NEOWISE
  12. NASA: cometwest_labels.en.jpg
  13. APOD: 2018-08-08 Animace: Meteorický roj Perseidy
  14. Wikipedia: 101955_Bennu
  15. APOD: 2019-12-23 Místa k dotknutí planetky Bennu sondou OSIRIS REx
  16. Kym-Cdn.com: Foto: Kočka hledí do mikroskopu :-)
  17. Wikipedia: Organic_compound
  18. Wikipedia: Formation and evolution of the Solar System
  19. NASA: Solar System
  20. NASA: How did life begin and evolve on Earth, and has it evolved elsewhere in the Solar System?

Štítky: OSIRIS-REx, Bennu, Asteroid


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »