< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  21. září 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 21. září 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Východ Slunce jako omega

Uznání a copyright: Juan Antonio Sendra

Zachytit takový východ Slunce vyžadovalo jednak dobré načasování a také štěstí. Dobré načasování bylo především potřeba k zachycení plachetnice přímo před vycházejícím Sluncem. Navíc má Slunce v pozadí šťastnou náhodou neobvyklý tvar řeckého písmene Omega (Ω). Ve skutečnosti Slunce samotné zůstalo kulaté, iluze písmene Omega vznikla refrakcí slunečního světla teplým vzduchem těsně nad hladinou. Opticky je patka velkého písmene Omega ve skutečnosti inverzním obrazem části Slunce nad ní. Takové optické jevy způsobované zemskou atmosférou jsou sice vzácné, ale mohou činit vzhled objektů blízko obzoru, včetně Slunce a Měsíce, docela neobvyklý. Snímek byl pořízen jedinou expozicí ve Středozemním moři před dvěma týdny nedaleko španělské Valencie.

Seznam odkazů v popisu

  1. WikiHow.com: How to Sail a Boat
  2. NASA: Sun - Our Star
  3. NASA: Sun
  4. Wikipedia: Greek_alphabet
  5. AtOptics.co.uk: Etruscan Vase or "Omega" Sunsets
  6. ScienceBlogs.com: The Physics of Sunsets
  7. Wikipedia: Omega
  8. SDSU.edu: The Omega Sunset (and Sunrise)
  9. NASA: What is Earth’s atmosphere?
  10. APOD: 2012-06-08 Když Venuše vychází se Sluncem
  11. APOD: 2009-02-23 Etruská váza vycházejícího Měsíce
  12. APOD: 2019-12-28 Zborcený východ zatmělého Slunce
  13. Instagram.com: sendratoni: The Omega Sun
  14. Wikipedia: Mediterranean_Sea
  15. Wikipedia: Spain
  16. Youtu.be: Valencia, Spain in 4K

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Východ slunce, Omega, Refraction

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »