Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  23. listopad 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 23. listopad 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Pohled na Jupiter z Juno

Uznání: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS; Processing & License: Kevin M. Gill;

Proč Jupiter obepínají barevné oblačné pásy? Horní vrstva atmosféry Jupiteru je rozdělena do světlých zón a tmavých pásů, které jsou kolem celé obří planety. Rozdělení na zóny kolem celé planety způsobují vysoké horizontální větry, které mohou přesahovat až 300 km/h. Co tyto silné větry vyvolává zůstává předmětem výzkumu. Předpokládá se, že zonální pásy doplňované stoupavým plynem obsahují poměrně neprůhledná mračna amoniaku a vody, která cloní světlo z nižších a tmavších hladin atmosféry. Na pohledu pořízeném v roce 2017 kosmickou sondou Juno je do velkých podrobností vidět jedna taková světle zbarvená zóna. Jupiterova atmosféra se většinou skládá z průhledných a bezbarvých plynů vodíku a hélia, které tudíž zřejmě nepřispívají ke zlatavým a hnědým barvám. Co tyto barvy způsobuje je dalším předmětem výzkumu, ale existuje hypotéza, že se jedná o malá množství slunečním světlem pozměněné síry a uhlíku. Na základě údajů z Juno byla učiněna řada objevů, včetně obsahu vody, která dosahuje nečekaně vysokých 0,25 procenta v horních vrstvách mraků u rovníku, přičemž tento objev je důležitý nejenom pro pochopení proudění na Jupiteru, ale také pro historii vody v celé Sluneční soustavě.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Jupiter
  2. NASA: Where Did You Get Those Stripes?
  3. Wikipedia: File:PIA02863_-_Jupiter_surface_motion_animation.gif
  4. Harvard.edu: The Range of Jupiter's Flow Structures that Fit the Juno Asymmetric Gravity Measurements
  5. APOD: 2020-08-11 Kypící mračna na Jupiteru
  6. Flickr.com: Kevin Gill: Jupiter - PJ10-34: JNCE_2017350_10C00034_V01: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Kevin M. Gill
  7. SwRI.edu: Juno
  8. Wikipedia: Atmosphere_of_Jupiter
  9. APOD: 2020-08-09 Původ prvků
  10. LANL.gov: Sulphur
  11. LANL.gov: Carbon
  12. NASA: Findings From NASA's Juno Update Jupiter Water Mystery
  13. APOD: 2020-10-19 Let nad Jupiterem blízko Velké rudé skvrny
  14. NASA: Simulated view of our Solar System

Štítky: Jupiter, Mračna, Juno


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »