< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  05. leden 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 05. leden 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Malé Magellanovo mračno

Uznání a copyright: José Mtanous

Co je Malé Magellanovo mračno? Ukázalo se, že je to galaxie. K lidem, které zajímalo, co ten malý mlhavý obláček na jižní obloze je, patřil i portugalský mořeplavec Ferdinand Magellan se svou posádkou, který měl při své plavbě kolem zeměkoule počátkem let 1500 spoustu času studovat neznámou noční jižní oblohu. Výsledkem jsou dva nebeské zázraky snadno viditelné pro pozorovatele na jižní obloze, v západní kultuře nyní známé jako Mraky Magellanovy. Výzkum v posledních 100 letech ukázal, že tato kosmická mračna jsou trpasličí nepravidelné galaxie a ty jsou satelity naší větší spirální Galaxie Mléčné dráhy. Malé Magellanovo mračno měří zhruba 15 000 světelných let a obsahuje několik set milionů hvězd. Nachází se asi 210 000 světelných let daleko v souhvězdí Tukana (Tucana) a je vzdálenější, než jsou ostatní satelitní galaxie Mléčné dráhy včetně trpasličí galaxie ve Střelci a Velkého Magellanova mračna. Na ostrém snímku je vpravo v popředí i kulová hvězdokupa 47 Tucanae.

Seznam odkazů v popisu

  1. Fordham.edu: Ferdinand Magellan's Voyage Round the World, 1519-1522 CE
  2. NASA: Earth
  3. Imgur.com: Foto: Kočka hledí vzhůru :-)
  4. APOD: 2004-08-08 Rozjímání pod oblohou
  5. Wikipedia: Western_culture
  6. NASA: 100th Anniversary of the Shapley - Curtis Great Debate
  7. Wikipedia: Irregular_galaxy
  8. AtlasOfTheUniverse.com: The Universe within 500000 Light Years - The Satellite Galaxies
  9. Wikipedia: Small_Magellanic_Cloud
  10. Wikipedia: File:-_panoramio_-_Basa_Roland.jpg
  11. HawAstSoc.org: Tucana -- A Toucan
  12. Wikipedia: Satellite_galaxies_of_the_Milky_Way
  13. Wikipedia: Sagittarius_Dwarf_Spheroidal_Galaxy
  14. APOD: 2019-09-05 Velké Magellanovo mračno
  15. Wordpress.com: mtanous: Resumen 2020
  16. APOD: 2020-10-24 Kulová hvězdokupa 47 Tuc

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Smc, Small magellanic cloud, Satellite galaxy

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »