Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  13. duben 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 13. duben 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Potvrzené kmitání mionu zůstává nevysvětlené

Uznání: Fermilab National Laboratory; Photographer: Reidar Hahn

Jak rychle dokáží elementární částice kmitat? Překvapivá odpověď na tuto zdánlivě bezvýznamnou otázku přišla z Brookhavenské národní laboratoře ve státě New York, USA v roce 2001 a ukázala, že široce využívaný standardní model částicové fyziky není úplný. Výsledek ukazoval, že existují fundamentální komponenty vesmíru, které teprve musí být objeveny. Přesněji částice mion, která se podobá těžkému elektronu, podléhala poměrně velkému knitání, které se vyšetřovalo od roku 1999 v sérii experimentů známé jako g-2 (gee-minus-two). Brookhavenský výsledek galvanizoval jiné experimentální skupiny na celém světě, aby ho potvrdily a vyvíjel tlak na teoretiky po lepším pochopení. Minulý týden bylo oznámeno, že dosud nejcitlivější experiment s kmitáním mionu provedený ve Fermilabu (Fermi National Laboratory) ve státě Illinois, zde na obrázku, souhlasí s Brookhavenským výsledkem a opět naměřil mírně anomální kminání mionu. Rychlost kmitání je citlivá na podivné moře virtuálních částic, které všude vyskakují dovnitř a ven naší existence. Nečekaná rychlost kmitání může naznačovat, že to moře obsahuje typ virtuálních částic mimo standardní model. Nebo to může ukazovat na nedostatky v teoretických předpovědních výpočtech, které se typicky dělají na superpočítačích a jsou extrémně složité. Budoucí běhy experimentu g-2 ve Fermilabu dále zvýší přesnost a možná i statistický rozdíl mezi vesmírem, který měříme a vesmírem, který chápeme.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Elementary_particle
  2. BNL.gov: Physicists Announce Possible Violation of Standard Model of Particle Physics
  3. BNL.gov: About Brookhaven
  4. Wikipedia: New_York_(state)
  5. APOD: 2000-01-01 Tisíciletí, které definovalo Vesmír
  6. GSU.edu: Muon
  7. AIP.org: Experiments by J.J. Thomson in 1897 led to the discovery of a fundamental building block of matter.
  8. Wikipedia: Muon_g-2
  9. BNL.gov: The Muon g-2 Experiment
  10. APS.org: Measurement of the Positive Muon Anomalous Magnetic Moment to 0.46 ppm
  11. FNAL.gov: Photo: 17-0188-17: Muon g-2 Experiment
  12. BNL.gov: Physicists Announce Latest Muon g-2 Measurement
  13. UCR.edu: Some Frequently Asked Questions About Virtual Particles
  14. FNAL.gov: First results from Fermilab’s Muon g-2 experiment strengthen evidence of new physics
  15. NASA: NASA Advanced Supercomputing Division
  16. Forbes.com: Why You Should Doubt ‘New Physics’ From The Latest Muon g-2 Results
  17. FNAL.gov: Muon g-2 will better understand the properties of the muon and use them to probe the Standard Model of particle physics
  18. NYTimes.com: A Tiny Particle’s Wobble Could Upend the Known Laws of Physics
  19. GettyImages.com: Foto: Pes v laboratoři :-)
  20. PinImg.com: Foto: Pes před tabulí :-)

Štítky: Particle physics, Miony, Wobble


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »