Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  28. prosinec 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 28. prosinec 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Sluneční halo nad Švédskem

Uznání a copyright videa: Håkan Hammar (Vemdalen Ski Resort, SkiStar)

Co se stalo Slunci? Někdy se zdá, jako bychom se na Slunce dívali přes obří čočku. Na videu jsou ovšem ve skutečnosti miliony malých čoček: ledové krystalky. Voda může v atmosféře zmrznout do malých, plochých, šestibokých ledových krystalků. Když se tyto krystalky snášejí k zemi, tak hodně času stráví plochou stranou rovnoběžně se zemí. Při východu nebo západu Slunce se pozorovatel může ocitnout ve stejné rovině, jako mnoho padajících ledových krystalků. Při takovém uspořádání může každý krystal působit jako miniaturní čočka, která láme sluneční světlo do našeho pohledu a tak vznikne jev parhelia, což je technický termín pro falešné nebo vedlejší slunce. Toto video bylo pořízeno koncem roku 2017 na svahu lyžařského kopce lyžařského střediska Vemdalen ve středním Švédsku. Uprostřed je vidět přímý obraz Slunce, ale vlevo i vpravo výrazně svítí vedlejší slunce. Vidět je též jasné 22stupňové halo a také vzácnější a mnohem slabší 46stupňové halo, které rovněž vzniká lomem slunečního světla na krystalcích ledu v atmosféře.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Lens_(optics)
  2. CalTech.edu: Ice Crystal Halos
  3. NASA: 463940main_atmosphere-layers2_full.jpg
  4. Wikipedia: Ice_crystal
  5. AtOptics.co.uk: Plate Orientation & Plate Halos
  6. Littlefun.org: Foto: Kočka v žaluziích :-)
  7. APOD: 2010-02-08 Sluneční halo nad Kambodžou
  8. AtOptics.co.uk: Sundogs, Parhelia, Mock Suns
  9. APOD: 1999-08-23 Falešná slunce nad VLA
  10. Facebook: Håkan Hammar Fd Fredriksson is at Vemdalsskalet. December 1st 2017 Vemdalen, Sweden
  11. Skistar.com: VEMDALEN
  12. Wikipedia: Sweden
  13. NASA: Sun
  14. Uiuc.edu: Sundogs - mock suns or parhelia
  15. GSU.edu: Halo Phenomena
  16. GSU.edu: The 22° Halo
  17. AtOptics.co.uk: 46° Radius Halo
  18. AtOptics.co.uk: 22 degree Halo
  19. APOD: 2020-02-24 Měsíční korona, halo a oblouky nad Manitobou

Štítky: Sun halo, Sweden, Ledové krystaly


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »