< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  12. leden 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 12. leden 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Kometa Leonard podrobně z Austrálie

Uznání a copyright: Blake Estes (itelescope.net)

Jak vypadá kometa Leonard zblízka? I když se k ní nemůžeme dostat, tak zobrazení její komy a vnitřních ohonů malým dalekohledem dává o ní dobrou představu. Jak už název napovídá, tak iontový ohon je tvořen ionizovaným plynem, kterému dodává energii ultrafialové světlo ze Slunce a směrem ven odtlačuje sluneční vítr. Sluneční vítr je značně strukturovaný a tvarovaný komplexním a neustále se měnícím magnetickým polem Slunce. Složitá struktura ohonu se dá vysvětlit vlivem proměnlivého slunečního větru v kombinaci s různými výtrysky plynu z jádra komety. Dá se pozorovat, jak se struktury v ohonu komety Leonard pohybují se slunečním větrem ven od Slunce a v průběhu času dokonce mění svůj zvlněný vzhled. Modré barvě iontového ohonu dominuje rekombinace molekul oxidu uhelnatého, zatímco zelená barva komy kolem hlavy komety vzniká většinou rekombinací mírného množství dvouatomových molekul uhlíku. Sluneční světlo dokáže dvouatomární uhlík zničit za asi 50 hodin a to je důvod, proč zelená záře nepostupuje daleko do iontového ohonu. Snímek byl pořízen 2. ledna z observatoře Siding Spring v Austrálii. Kometa Leonard je v současnosti nejlépe vidět z jižní polokoule Země, už se otočila kolem Slunce a nyní směřuje ven ze Sluneční soustavy.

Seznam odkazů v popisu

  1. UCLA.edu: The Cometary Tail
  2. Youtube.com: Ionization of Gas
  3. NASA: Ultraviolet Waves
  4. Youtube.com: What is Solar Wind and how affect the Earth
  5. NASA: The Solar Dynamo
  6. Facebook: Sky: The Changing Ion Tail of Comet Leonard…
  7. APOD: 2002-05-15 Plápolající ohon z komety Ikeya Zhang
  8. Wikipedia: Carbon_monoxide
  9. Chemistryworld.com: Comets’ green colour comes from dicarbon dissociation, experiments confirm
  10. PNAS.org: Photodissociation of dicarbon: How nature breaks an unusual multiple bond
  11. NYTimes.com: Why a Comet’s Head Is Green, but Its Tail Is Not
  12. Youtube.com: Siding Spring Observatory - "Eyes on the Sky"
  13. Wikipedia: Australia
  14. APOD: 2022-01-03 Dlouhý ohon komety Leonard
  15. SkyAndTelescope.org: COMET-SEEKING ON COLD, CRUNCHY NIGHTS
  16. NASA: Solar System

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Kometa Leonard, Coma, Ion tail

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »