Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  27. leden 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 27. leden 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Jih Orionu

Uznání a copyright: Vikas Chander

Jižně od velké hvězdotvorné oblasti známé jako Mlhovina v Orionu se nachází modrá reflexní mlhovina NGC 1999. NGC 1999 je na okraji komplexu molekulárního mračna v Orionu asi 1500 světelných roků daleko a osvětluje ji zanořená proměnná hvězda V380 Orionis. Na kosmickém pohledu, který na obloze zabírá asi dva úplňky, je mlhovina vpravo od středu označkovaná tmavým útvarem ve formě písmene T naležato. Z temného tvaru se usuzovalo, že se jedná o neprůhledné mračno prachu v siluetě. Ovšem infračervená data naznačují, že ten tvar je nejspíš díra profouknutá přes samotnou mlhovinu energetickými tmavými hvězdami. Oblast oplývá energetickými mladými hvězdami, které tvoří výtrysky a výtoky se zářícími rázovými vlnami. Jsou katalogizované jako Herbig-Harovy (HH) objekty pojmenované po astronomech George Herbigovi a Guillermo Harovi a jejich rázové vlny mají intenzivní červené odstíny. HH1 a HH2 jsou vpravo pod NGC 1999. Jako červená trhlina vypadá HH222 u horního okraje vpravo nesoucí též pojmenování mlhovina Vodopád. Stelární výtrysky proudí do okolního materiálu rychlostmi stovek kilometrů za sekundu za tvorby rázových vln.

Seznam odkazů v popisu

  1. HubbleSite.org: REFLECTION NEBULA NGC 1999
  2. SEDS.org: The Orion Cloud and Association
  3. AstroBin.com: vikas chander: NGC 1999 Reflection Nebula
  4. APOD: 2013-11-28 NGC 1999: Jih Orionu
  5. arXiv.org: Hier ist wahrhaftig ein Loch im Himmel - The NGC 1999 dark globule is not a globule
  6. APOD: 2018-03-07 Oblouky, výtrysky a rázové vlny kolem NGC 1999
  7. APOD: 2022-01-21 Výtrysk z mladé hvězdy MHO 2147

Štítky: Herbig haro, Ngc1999, Hh1, Hh222, Orion, Molekulární mračno, Star-formation


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »