Uvnitř hlavy této mezihvězdné příšery je hvězda, která ji pomalu ničí. Obrovská příšera, ve skutečnosti neživá řada sloupců plynu a prachu, měří na délku světelné roky. Hvězda samotná na čele není přes neprůhledný mezihvězdný prach vidět, ale zato vyvrhuje zčásti protilehlé svazky energetických...
Může to vypadat jako světelný meč s dvěma čepelemi, ale ve skutečnosti tyto dva kosmické paprsky vycházejí z nově zrozené hvězdy v galaxii blízko vás. Úchvatná scéna sestavená z obrazových dat Hubblova kosmického dalekohledu se rozprostírá na asi polovině světelného roku Herbig-Harovou hvězdou 24...
Co je na špičce tohoto mezihvězdného výtrysku? Nejprve se podívejme na výtrysk: je vyvrhován právě se formujícím hvězdným systémem, který je katalogizován jako Herbig-Harův objekt 49 (HH 49). Hvězdný systém, který tento výtrysk vyvrhuje, není vidět, nachází se už mimo snímek vpravo dole. Složitá...
Z tohoto páru vznikajících hvězd je v infračerveném světle na snímku kamerou NIRcam Kosmického dalekohledu Jamese Webba vidět výtoky molekulárního plynu o vysoké rychlosti. Tyto mladé hvězdy katalogizované jako Herbig-Harovy objekty HH 46/47 jsou zasazeny do tmavé mlhoviny, která je při pohledu ve...
Jižně od velké hvězdotvorné oblasti známé jako Mlhovina v Orionu se nachází modrá reflexní mlhovina NGC 1999. NGC 1999 je na okraji komplexu molekulárního mračna v Orionu asi 1500 světelných roků daleko a osvětluje ji zanořená proměnná hvězda V380 Orionis. Na kosmickém pohledu, který na obloze...
U jižního nebeského pólu se ukrývá malé souhvězdí Chameleon bez žádných jasných hvězd. V tomto souhvězdí ovšem vznikají hvězdy, a to v kompexních, temných prachových molekulárních mračnech. Pohled obývá temná mlhovina Chameleon II vzdálená asi 500 světelných let, kde většinou v siluetě proti...
Tento teleskopický pohled zabydlují mračna kosmického prachu a mladé energetické hvězdy méně než 500 světelných let daleko u severní hranice souhvězdí Jižní koruny (Corona Australis). Prachová mračna efektivně cloní světlo ze vzdálenějších hvězd pozadí v Mléčné dráze. Výrazný...
NGC 2023 opracovaná jasnými mladými hvězdami z prachových molekulárních mračen Orionu je často přehlédnuta ve prospěch nedaleké siluety mlhoviny Koňská hlava. Sama je zde vidět jako krásná hvězdotvorná emisní a reflexní mlhovina vzdálená zhruba 1500 světelných let. Na vzácném portrétu NGC...
K vytvoření této širší perspektivy mezihvězdného prostředí kolem slavné mlhoviny Koňská hlava byla využita kombinovaná obrazová data z velkého přehlídkového pozemského dalekohledu VISTA a z Hubblova kosmického dalekohledu. Oblast prachového molekulárního mračna zachycená na infračervených...
Ten výrazný emisní hřeben, na který se díváte, má označení IC 5067. Je částí větší emisní oblasti zřetelného tvaru, měří asi 10 světelných let a sleduje křivku hlavy a krku kosmického pelikána a tak se nazývá mlhovina Pelikán. Ty fantastické temné tvary jsou mraky chladného plynu a...
Může to sice vypadat jako světelný meč na dvě strany, ale jsou to dva kosmické výtrysky, které míří ven z nově zrozené hvězdy blízko v Galaxii. Obraz byl zpracován z obrazových dat z Hubbla a tato úžasná scéna s Herbig-Harovým objektem 24 (HH 24) měří asi půl světelného roku ve vzdálenosti zhruba...
Tento teleskopický pohled vzdálený méně než 500 světelných let u severní hranice souhvězd Jižní koruny (Corona Australis) obývají mračna kosmického prachu a mladé energetické hvězdy. Mračna prachu světlo z více vzdálených hvězd pozadí v Mléčné dráze efektivně odstiňují. Ovšem komplex...
Jižně od velké hvězdotvorné oblasti známé jako Mlhovina v Orionu se nachází jasná modrá reflekční mlhovina NGC 1999. Mlhovina NGC 1999 je na okraji komplexu molekulárních mračen v Orionu asi 1500 světelných let daleko a osvětlení jí poskytuje zanořená proměnná hvězda V380...
Pro vytvoření tohoto širokého pohledu na mezihvězdnou krajinu kolem slavné mlhoviny Koňská hlava byla použita kombinovaná obrazová data z velkého pozemského dalekohledu VISTA a z Hubblova kosmického dalekohledu. Po scéně, která pokrývá na obloze úhel asi dvou třetin úplňku, se...
Na jihu velké hvězdotvorné oblasti známé jako Mlhovina v Orionu leží jasná modrá reflekční mlhovina NGC 1999. NGC 1999 je na okraji komplexu Orionova molekulárního mračna ve vzdálenosti asi 1 500 světelných let a osvětluje ji dovnitř zanořená proměnná hvězda V380 Orionis. Na tomto širokoúhlém...
Asi 2 stupně jižně od slavné Mlhoviny v Orionu, kde vznikají hvězdy, se nachází řada slibných mlhovin a hvězd. Tato oblast oplývá energetickými mladými hvězdami s výtrysky a výtoky, které pronikají okolním materiálem rychlostmi stovek kilometrů za sekundu. Tyto interakce vytvářejí zářivé...
Kosmické tornádo dlouhé několik světelných let je ve skutečnosti silný výtrysk katalogizovaný jako HH (Herbig-Harův objekt) 49/50 směřující z horní části snímku ze Spitzerova kosmického dalekohledu dolů. Ačkoliv je dobře známo, že se takové energetické výrony výrony váží s utvářením mladých...
Toto několik světelných let kosmické tornádo je ve skutečnosti silný výtrysk katalogizovaný jako HH (Herbig-Haro) 49/50, který tryská odshora na obrázku ze Spitzerova kosmického dalekohledu. Přestože je o takových energetických výtryscích dobře známo, že jsou spojeny se vznikem mladých...
Na tomto nedávno zveřejněném snímku ve falešných barvách z dalekohledu Spitzer Space Telescope se v infračerveném světle ukazují vysokorychlostní výtoky molekulárního plynu z mladého stelárního objektu. Infračervený zdroj katalogizovaný jako HH (Herbig-Haro) 46/47 se nachází v temné neboli v...
Uvnitř hlavy této mezihvězdné příšery je hvězda, která ji pomalu ničí. Obrovská příšera, ve skutečnosti neživá řada sloupců plynu a prachu, měří na délku světelné roky. Hvězda samotná na čele není přes neprůhledný mezihvězdný prach vidět, ale zato vyvrhuje zčásti protilehlé svazky energetických...
Může to vypadat jako světelný meč s dvěma čepelemi, ale ve skutečnosti tyto dva kosmické paprsky vycházejí z nově zrozené hvězdy v galaxii blízko vás. Úchvatná scéna sestavená z obrazových dat Hubblova kosmického dalekohledu se rozprostírá na asi polovině světelného roku Herbig-Harovou hvězdou 24...
Co je na špičce tohoto mezihvězdného výtrysku? Nejprve se podívejme na výtrysk: je vyvrhován právě se formujícím hvězdným systémem, který je katalogizován jako Herbig-Harův objekt 49 (HH 49). Hvězdný systém, který tento výtrysk vyvrhuje, není vidět, nachází se už mimo snímek vpravo dole. Složitá...
Z tohoto páru vznikajících hvězd je v infračerveném světle na snímku kamerou NIRcam Kosmického dalekohledu Jamese Webba vidět výtoky molekulárního plynu o vysoké rychlosti. Tyto mladé hvězdy katalogizované jako Herbig-Harovy objekty HH 46/47 jsou zasazeny do tmavé mlhoviny, která je při pohledu ve...
Jižně od velké hvězdotvorné oblasti známé jako Mlhovina v Orionu se nachází modrá reflexní mlhovina NGC 1999. NGC 1999 je na okraji komplexu molekulárního mračna v Orionu asi 1500 světelných roků daleko a osvětluje ji zanořená proměnná hvězda V380 Orionis. Na kosmickém pohledu, který na obloze...
U jižního nebeského pólu se ukrývá malé souhvězdí Chameleon bez žádných jasných hvězd. V tomto souhvězdí ovšem vznikají hvězdy, a to v kompexních, temných prachových molekulárních mračnech. Pohled obývá temná mlhovina Chameleon II vzdálená asi 500 světelných let, kde většinou v siluetě proti...
Tento teleskopický pohled zabydlují mračna kosmického prachu a mladé energetické hvězdy méně než 500 světelných let daleko u severní hranice souhvězdí Jižní koruny (Corona Australis). Prachová mračna efektivně cloní světlo ze vzdálenějších hvězd pozadí v Mléčné dráze. Výrazný...
NGC 2023 opracovaná jasnými mladými hvězdami z prachových molekulárních mračen Orionu je často přehlédnuta ve prospěch nedaleké siluety mlhoviny Koňská hlava. Sama je zde vidět jako krásná hvězdotvorná emisní a reflexní mlhovina vzdálená zhruba 1500 světelných let. Na vzácném portrétu NGC...
K vytvoření této širší perspektivy mezihvězdného prostředí kolem slavné mlhoviny Koňská hlava byla využita kombinovaná obrazová data z velkého přehlídkového pozemského dalekohledu VISTA a z Hubblova kosmického dalekohledu. Oblast prachového molekulárního mračna zachycená na infračervených...
Ten výrazný emisní hřeben, na který se díváte, má označení IC 5067. Je částí větší emisní oblasti zřetelného tvaru, měří asi 10 světelných let a sleduje křivku hlavy a krku kosmického pelikána a tak se nazývá mlhovina Pelikán. Ty fantastické temné tvary jsou mraky chladného plynu a...
Může to sice vypadat jako světelný meč na dvě strany, ale jsou to dva kosmické výtrysky, které míří ven z nově zrozené hvězdy blízko v Galaxii. Obraz byl zpracován z obrazových dat z Hubbla a tato úžasná scéna s Herbig-Harovým objektem 24 (HH 24) měří asi půl světelného roku ve vzdálenosti zhruba...
Tento teleskopický pohled vzdálený méně než 500 světelných let u severní hranice souhvězd Jižní koruny (Corona Australis) obývají mračna kosmického prachu a mladé energetické hvězdy. Mračna prachu světlo z více vzdálených hvězd pozadí v Mléčné dráze efektivně odstiňují. Ovšem komplex...
Jižně od velké hvězdotvorné oblasti známé jako Mlhovina v Orionu se nachází jasná modrá reflekční mlhovina NGC 1999. Mlhovina NGC 1999 je na okraji komplexu molekulárních mračen v Orionu asi 1500 světelných let daleko a osvětlení jí poskytuje zanořená proměnná hvězda V380...
Pro vytvoření tohoto širokého pohledu na mezihvězdnou krajinu kolem slavné mlhoviny Koňská hlava byla použita kombinovaná obrazová data z velkého pozemského dalekohledu VISTA a z Hubblova kosmického dalekohledu. Po scéně, která pokrývá na obloze úhel asi dvou třetin úplňku, se...
Na jihu velké hvězdotvorné oblasti známé jako Mlhovina v Orionu leží jasná modrá reflekční mlhovina NGC 1999. NGC 1999 je na okraji komplexu Orionova molekulárního mračna ve vzdálenosti asi 1 500 světelných let a osvětluje ji dovnitř zanořená proměnná hvězda V380 Orionis. Na tomto širokoúhlém...
Asi 2 stupně jižně od slavné Mlhoviny v Orionu, kde vznikají hvězdy, se nachází řada slibných mlhovin a hvězd. Tato oblast oplývá energetickými mladými hvězdami s výtrysky a výtoky, které pronikají okolním materiálem rychlostmi stovek kilometrů za sekundu. Tyto interakce vytvářejí zářivé...
Kosmické tornádo dlouhé několik světelných let je ve skutečnosti silný výtrysk katalogizovaný jako HH (Herbig-Harův objekt) 49/50 směřující z horní části snímku ze Spitzerova kosmického dalekohledu dolů. Ačkoliv je dobře známo, že se takové energetické výrony výrony váží s utvářením mladých...
Toto několik světelných let kosmické tornádo je ve skutečnosti silný výtrysk katalogizovaný jako HH (Herbig-Haro) 49/50, který tryská odshora na obrázku ze Spitzerova kosmického dalekohledu. Přestože je o takových energetických výtryscích dobře známo, že jsou spojeny se vznikem mladých...
Na tomto nedávno zveřejněném snímku ve falešných barvách z dalekohledu Spitzer Space Telescope se v infračerveném světle ukazují vysokorychlostní výtoky molekulárního plynu z mladého stelárního objektu. Infračervený zdroj katalogizovaný jako HH (Herbig-Haro) 46/47 se nachází v temné neboli v...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
