Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  16. červen 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 16. červen 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Jahodový superúplněk z Číny

Uznání a copyright: Jeff Dai (TWAN)

V roce 2022 nastávají čtyři superúplňky. Superúplněk je podle definice úplněk poblíž perigea, který je přinejmenším 90% od svého nejtěsnějšího přiblížení k Zemi, což v tomto roce nastává 16. května, 14. června, 13. července a 12. srpna. Úplňky poblíž perigea jsou skutečně ty nejjasnější a největší na pozemské obloze. Ovšem rozdíly velikosti a jasnosti mezi úplňky jsou poměrně malé a skutečné srovnání s jiným úplňkem pouhým okem je obtížné. V tomto pohledu na oblohu se superúplňkem ze 14. června se prolínají dvě expozice. Pozorovatelé na severní polokouli tento úplněk také označují jako jahodový úplněk. Krátké a dlouhé po sobě jdoucí expozice umožňují na jednom snímku vidět dobře známé útvary na plně osvětlené přivrácené straně Měsíce, stejně jako slabou měsíční korónu a atmosférickou oblačnost. Expozice byly pořízeny pod oblohou nad čínským městem Čchung-čching.

Seznam odkazů v popisu

  1. AstroPixels.com: Full Moon at Perigee (Full Supermoon): 2001 to 2100
  2. NASA: Full Moon Guide: June - July 2022
  3. APOD: 2012-11-29 Super úplněk versus mikro úplněk
  4. APOD: 2015-06-16 APOD má dnes 20 let
  5. APOD: 2019-06-18 Jahodový úplněk nad chrámem Poseidona
  6. APOD: 2019-09-16 Lunární korona nad Turínem
  7. APOD: 2014-10-11 Zatmění při východu Měsíce

Štítky: Úplněk, Přízemí


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »