Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  13. listopad 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 13. listopad 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Havárie létajícího talíře v poušti v Utahu

Uznání: USAF 388th Range Sqd., Genesis Mission, NASA

Létající talíř z vesmíru havaroval v poušti v Utahu poté, co byl sledován radarem a pronásledován vrtulníky. Bylo to roku 2004 a nejednalo se o žádné mimozemšťany. Talíř zde na obrázku byl návratovou kapslí, součást lidmi vyrobené kosmické lodi Genesis, kterou vypustila v roce 2001 NASA ke studiu Slunce. K nečekaně tvrdému přistání rychlostí přes 300 kilometrů za hodinu došlo proto, že se padáky neotevřely podle plánu. Sonda Genesis obíhala kolem Slunce a sbírala částice slunečního větru, které jsou obvykle odkloněny magnetickým polem Země. I přes tvrdé přistání mnoho navrácených vzorků zůstalo v dostatečně dobrém stavu, aby se daly analyzovat. Mezi objevy související s Genesis doposud patří nové podrobnosti o složení Slunce, a jak se liší množství některých typů prvků v různých částech Sluneční soustavy. Tyto výsledky přinesly zajímavé informace o jednotlivých podrobnostech, jak Slunce a planety před miliardami let vznikly.

Seznam odkazů v popisu

  1. DavidDarling.info: science fiction involving extraterrestrials, after 1940
  2. NASA: Genesis Return Capsule on the Ground
  3. Youtube.com: Mission to Collect Solar Wind: Genesis
  4. NASA: Genesis_
  5. Youtube.com: 2001 Aug 16: Delta II Launch of Genesis
  6. Youtube.com: Space probe's crash landing, comments
  7. PetCube.com: Foto: Polekaná kočka :-)
  8. Wikipedia: Genesis_(spacecraft)
  9. NASA: Sun
  10. APOD: 1997-02-17 A Wind From The Sun
  11. NASA: Measuring Earth’s Magnetism
  12. Wikipedia: Genesis_(spacecraft)
  13. NASA: Genesis: Search for Origins | JPL
  14. APOD: 2018-09-26 Sluneční spektrum s chybějícími barvami
  15. NASA: Genesis: NASA Mission Suggests Sun and Planets Constructed Differently
  16. Harvard.edu: Nitrogen isotope variations in the Solar System
  17. NASA: How Did the Solar System Form?

Štítky: Genesis, Utah, Sluneční vítr


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »