< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  27. únor 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 27. únor 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Zvířetníkové světlo s Venuší a Jupiterem

Uznání a copyright: Ruslan Merzlyakov (astrorms)

Co způsobuje ten neobvyklý paprsek světla vycházející z obzoru? Prach obíhající kolem Slunce. V určitých obdobích roku se po západu nebo před východem Slunce objevuje výrazný pás prachu z vnitřní Sluneční soustavy, který je osvětlovaný Sluncem a nazývá se zvířetníkové světlo. Prach byl vyvržen převážně ze slabých komet Jupiterovy rodiny a pomalu se spirálovitě blíží ke Slunci. Na kompozitním snímku z poloviny února z Národního parku Sierra Nevada ve Španělsku je zářící pás zvířetníkového světla přímo před jasnými večerními planetami Jupiterem (nahoře) a Venuší (dole). Daleko za zvířetníkovým světlem září temná noční obloha včetně hvězdokupy Plejády. Jupiter a Venuše si na večerní obloze pomalu vyměňují místa a za pár dní dojde k jejich těsnému úhlovému přiblížení.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2001-08-13 Kousek meziplanetárního prachu
  2. Shopify.com: Foto: Kočka v kosmických brýlích :-)
  3. NASA: Solar System Exploration
  4. Wikipedia: Zodiacal_light
  5. SWIN.edu.au: COSMOS - The SAO Encyclopedia of Astronomy
  6. NASA: Sun - Our Star
  7. Instagram.com: astrorms: Cosmic zen
  8. Youtu.be: Sierra Nevada Malaga - Spain (Drone Series) Video Par Drone
  9. Wikipedia: Spain
  10. APOD: 2022-10-23 Mléčná dráha a zvířetníkové světlo nad australskými vížkami
  11. NASA: Jupiter - Twice as massive as all the other planets combined
  12. APOD: 2022-03-29 Venuše a Mars: Průchod nocí
  13. APOD: 2012-04-05 Panoráma zvířetníkového světla
  14. APOD: ZodiacalPlanets_Merzlyakov_960_annotated.jpg
  15. APOD: 2022-12-05 Plejády: Hvězdokupa Kuřátka
  16. APOD: 2015-11-08 Čtveřice u Velkého solného jezera
  17. Youtu.be: What's Up: February 2023 Skywatching Tips from NASA
  18. UniverseToday.com: Cosmic Conjunction: Jupiter Meets Venus on March 1st

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Zvířetníkové světlo, Jupiter, Venuše

38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »