Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  03. červenec 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 03. červenec 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Venuše ultrafialově z Akatsuki

Uznání a copyright: JAXA, Planet-C Project Team; h/t: Mehmet Hakan Özsaraç

Proč se Venuše tak liší od Země? Aby to pomohla zjistit, vypustila Japonsko vypustilo sondu Akatsuki, která po neplánovaném pětiletém dobrodružství ve vnitřní Sluneční soustavě koncem roku 2015 vstoupila na oběžnou dráhu Venuše. Přestože Akatsuki byla už po své původní plánované životnosti, sonda a přístroje fungovaly tak dobře, že byla zahájena velká část jejího původního programu. Přístroje sondy Akatsuki, známé také jako Venus Climate Orbiter, zkoumaly neznámo sesterské planety Země, včetně toho, zda jsou tam stále aktivní vulkány, zda se v husté atmosféře vyskytují blesky a proč rychlost větru výrazně překračuje rychlost rotace planety. Na snímku z kamery UVI na Akatsuki je vidět denní strana Venuše s oblačností ve tvaru V planetárního rozměru. Snímek ukazuje tři ultrafialové barvy a naznačuje pokles relativního množství dioxidu siřičitého slabě modrou barvou. Analýzy snímků a dat z družice Akatsuki kromě dalších objevů ukázaly, že Venuše má rovníkový jet stream podobně jako na Zemi.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Japan
  2. JAXA.jp: Takeshi Imamura Project Scientist, AKATSUKI "Venus Unveiled: A Planet Beyond Our Imagination"
  3. NASA: Planets
  4. JAXA.jp: Venus Climate Orbiter “AKATSUKI” Re-injection to Venus Orbit and Observation Plan
  5. Wikipedia: Akatsuki_(sonda)
  6. Spaceflightnow.com: Japanese orbiter officially begins science mission at Venus
  7. Youtube.com: Mission Cliffhanger On Venus
  8. NASA: Venus
  9. GapPhotos.com: Foto: Kočka zkoumá konev :-)
  10. APOD: 1995-09-28 A Venusian Landscape
  11. Phys.org: A new theory to explain superrotation on Venus
  12. JAXA.jp: Venus dayside synthesized false color image by UVI (2016 Dec 23)
  13. NASA: Akatsuki
  14. NASA: Venus - Planetary Hot Spot
  15. APOD: 2020-09-15 V atmosféře Venuše byl objeven biomarker fosfan
  16. NASA: Ultraviolet Waves
  17. Wikipedia: Sulfur_dioxide
  18. JAXA.jp: AKATSUKI Science Data Archive
  19. Wikipedia: Akatsuki_(sonda)#Věda
  20. JAXA.jp: Venus: Jet-setting atmosphere
  21. Wikipedia: Jet_stream

Štítky: Venuše, Ultrafialový, Akatsuki


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »