Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  01. srpen 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 01. srpen 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Monstrózní sluneční protuberance

Uznání a copyright: Mike Wenz

Monstra na Slunci nejsou jako my. Jsou větší než Země a jsou tvořena plynem žhavějším než v kterékoli čajové konvici. Nemají oči, ale občas mají mnoho chapadel. Plavou. Obvykle pomalu mění tvar a zhruba za měsíc prostě zmizí zpět do Slunce. Někdy však náhle explodují a do Sluneční soustavy vypouštějí energetické částice, které mohou zaútočit na Zemi. Na obrázku je obrovská sluneční protuberance zachycená před téměř dvěma týdny ve světle vodíku. Zachytil ji malý dalekohled v Gilbertu, v Arizoně, USA, přičemž monstrózní vlečku plynu udržovalo ve výšce všudypřítomné, ale neustále se měnící magnetické pole při povrchu Slunce. Naše aktivní Slunce nadále vykazuje neobvykle vysoký počet protuberancí, filamentů, slunečních skvrn a velkých aktivních oblastí v době, kdy se blíží ke slunečnímu maximu v roce 2025.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Earth
  2. APOD: 2021-10-03 Holografický princip a čajník
  3. Wikipedia: File:White_abalone_Haliotis_sorenseni.jpg
  4. APOD: 2022-01-30 Sluneční protuberance ze SOHO
  5. APOD: 2018-05-27 Koronární déšť na Slunce
  6. APOD: 2019-05-26 Sluneční protuberance z SDO
  7. APOD: 2018-09-02 Silné sluneční vzplanutí
  8. APOD: 2022-03-02 Rekordní protuberance ze Solar Orbiteru
  9. Wikipedia: H-alpha
  10. Wikipedia: Gilbert,_Arizona
  11. Youtu.be: Arizona by Drone in 4K
  12. Wikipedia: United_States
  13. APOD: 2010-10-18 Přišlo to ze Slunce
  14. NASA: NASA: Understanding the Magnetic Sun
  15. SpaceWeather.com: ISES: Sunspot number 2002-2023
  16. AnimalChannel.co: Foto: Znepokojení psi :-)
  17. APOD: 2022-02-16 Sluneční protuberance jak Eiffelova věž
  18. APOD: 2022-09-13 Dlouhý hadovitý filament na Slunci
  19. NASA: Sunspots and Solar Flares
  20. APOD: 2014-10-22 Sršení skupiny slunečních skvrn AR 2192 Crackles
  21. NASA: sunspots_comparison_1.jpg

Štítky: Slunce, Protuberance, Plasma


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »