< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  01. srpen 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 01. srpen 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Monstrózní sluneční protuberance

Uznání a copyright: Mike Wenz

Monstra na Slunci nejsou jako my. Jsou větší než Země a jsou tvořena plynem žhavějším než v kterékoli čajové konvici. Nemají oči, ale občas mají mnoho chapadel. Plavou. Obvykle pomalu mění tvar a zhruba za měsíc prostě zmizí zpět do Slunce. Někdy však náhle explodují a do Sluneční soustavy vypouštějí energetické částice, které mohou zaútočit na Zemi. Na obrázku je obrovská sluneční protuberance zachycená před téměř dvěma týdny ve světle vodíku. Zachytil ji malý dalekohled v Gilbertu, v Arizoně, USA, přičemž monstrózní vlečku plynu udržovalo ve výšce všudypřítomné, ale neustále se měnící magnetické pole při povrchu Slunce. Naše aktivní Slunce nadále vykazuje neobvykle vysoký počet protuberancí, filamentů, slunečních skvrn a velkých aktivních oblastí v době, kdy se blíží ke slunečnímu maximu v roce 2025.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Earth
  2. APOD: 2021-10-03 Holografický princip a čajník
  3. Wikipedia: File:White_abalone_Haliotis_sorenseni.jpg
  4. APOD: 2022-01-30 Sluneční protuberance ze SOHO
  5. APOD: 2018-05-27 Koronární déšť na Slunce
  6. APOD: 2019-05-26 Sluneční protuberance z SDO
  7. APOD: 2018-09-02 Silné sluneční vzplanutí
  8. APOD: 2022-03-02 Rekordní protuberance ze Solar Orbiteru
  9. Wikipedia: H-alpha
  10. Wikipedia: Gilbert,_Arizona
  11. Youtu.be: Arizona by Drone in 4K
  12. Wikipedia: United_States
  13. APOD: 2010-10-18 Přišlo to ze Slunce
  14. NASA: NASA: Understanding the Magnetic Sun
  15. SpaceWeather.com: ISES: Sunspot number 2002-2023
  16. AnimalChannel.co: Foto: Znepokojení psi :-)
  17. APOD: 2022-02-16 Sluneční protuberance jak Eiffelova věž
  18. APOD: 2022-09-13 Dlouhý hadovitý filament na Slunci
  19. NASA: Sunspots and Solar Flares
  20. APOD: 2014-10-22 Sršení skupiny slunečních skvrn AR 2192 Crackles
  21. NASA: sunspots_comparison_1.jpg

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Slunce, Protuberance, Plasma

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »