Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  31. leden 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 31. leden 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Východ Orionu nad Sněžkou

Uznání a copyright: Marcin Ślipko

Jak vypadá vycházející Orion před kamerou? V tomto ročním období je známé souhvězdí viditelné těsně po západu Slunce na jihovýchodě. Z většiny míst na Zemi vychází dobře známý obrazec hvězd Orionu, zvýrazněný třemi hvězdami pásu, šikmo. Celý úsek noční oblohy s Orionem byl vyfotografován, jak vychází nad horou na hranici mezi Polskem a Českou republikou Sněžkou nebo polsky Śnieżkou. Dlouhotrvající sekvence expozic ukázala mnoho slabých útvarů, včetně mlhovin Orion a Plamen, které obě obklopuje křivka Barnardovy smyčky. Širokoúhlý složený snímek také zachytil ikony noční oblohy včetně modré hvězdokupy Plejády v horní části snímku a červené Růžicové mlhoviny vlevo od Orionu. Mezi dobře známé hvězdy patří na snímku Procyon, Betelgeuse, Rigel a Aldebaran. Orion se bude v následujících měsících objevovat po západu Slunce postupně výše na obloze.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Discovering the Universe Through the Constellation Orion
  2. NASA: Earth
  3. APOD: 2003-02-07 Orion na filmu
  4. APOD: 2017-11-23 Alnitak, Alnilam, Mintaka
  5. APOD: 2020-12-25 Severní zimní noc
  6. Youtu.be: Śnieżka
  7. Wikipedia: Poland
  8. Wikipedia: Czech_Republic
  9. Wikipedia: Śnieżka
  10. APOD: 2021-06-29 Mlhovina v Orionu: Hubblův pohled
  11. APOD: 2021-11-03 Mlhoviny Koňská hlava a Plamen
  12. Wikipedia: Barnard's_Loop
  13. Instagram.com: marcinslipko_photo: Dom Śląski Karpacz
  14. APOD: 2018-03-21 Orion kamerou
  15. Wikipedia: Pleiades
  16. APOD: 2021-02-14 Růžicová mlhovina s dlouhou stopkou
  17. Peakpx.com: Foto: Kočka v galaktických brýlích :-)
  18. EarthSky.org: Bright Procyon: The Little Dog Star in Canis Minor
  19. NASA: What is Betelgeuse? Inside the Strange, Volatile Star
  20. APOD: 2022-01-24 Rigel a mlhovina Hlava čarodějnice
  21. SkyAndTelescope.org: MEET ALDEBARAN, THE BULL’S EYE
  22. APOD: 2023-10-25 Zmizel za 60 sekund: Západ Slunce se zeleným zábleskem

Štítky: Rising, Orion, Winter


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »