Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  10. březen 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 10. březen 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Úplné zatmění na konci světa

Uznání a copyright: Fred Bruenjes (moonglow.net)

Jeli byste na konec světa, abyste viděli úplné zatmění Slunce? Kdybyste to udělali, překvapilo by vás, kdybyste tam našli někoho jiného, kdo tam již byl? V roce 2003 se Slunce, Měsíc, Antarktida a dva fotografové seřadili v Antarktidě během neobvyklého úplného zatmění Slunce. I vzhledem k extrémní poloze se skupina nadšených lovců zatmění vydala do blízkosti dna světa, aby zažila surrealistické chvilkové zmizení Slunce za Měsícem. Jedním ze shromážděných pokladů byl tento snímek, kompozice čtyř samostatných snímků digitálně spojených tak, aby realisticky simulovaly, jak adaptivní lidské oko vidělo zatmění. V okamžiku pořízení snímku spolu Měsíc i Slunce stály nad antarktickým hřebenem. V náhlé temnotě se kolem Měsíce zviditelnila velkolepá koróna Slunce. Na jednom ze snímků byl zcela náhodou zachycen jiný fotograf při kontrole své videokamery. Po jeho levici je vidět brašna s vybavením a skládací křeslo. Za necelé čtyři týdny nastane mnohem snadněji viditelné zatmění Slunce v dlouhém, tenkém pásu Severní Ameriky.
Oprava: Na dvojnásobný výskyt slova viditelné upozornil Petr Zoufalý.

Seznam odkazů v popisu

  1. Icstars.com: Astronomical Tours presents The Great Total Solar Eclipse Expedition to Antarctica 2003
  2. NASA: The Sun
  3. APOD: 1999-11-16 Mapa Antarktidy z RADARSATu
  4. APOD: 2010-07-30 Zatmění na pláži
  5. MoonG low.net: The 2003 Antarctic Total Solar Eclipse
  6. YouTube.com: Total Solar Eclipse 2003 Antarctica
  7. APOD: 2024-03-03 Úplné zatmění Slunce podrobně v reálném čase
  8. MoonGlow.net: The 2003 Antarctic Total Solar Eclipse
  9. APOD: 2023-05-16 Úplné zatmění: Velká korona
  10. APOD: 2003-11-27 Dlouhý stín Měsíce
  11. APOD: 2021-12-05 Úplné zatmění Slunce ze spodku světa
  12. APOD: 2010-03-16 Podrobný pohled na koronu při slunečním zatmění
  13. Redd.it: Foto: Kočka v žaluzii :-)
  14. AbrieFourie.com: Crossing is a collage
  15. NASA: 2024 Total Eclipse: Where & When

Štítky: Antarktida, Úplné zatmění, Slunce


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »