Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  15. květen 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 15. květen 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

AR 3664 u okraje Slunce

Uznání a copyright: Sebastian Voltmer

Jak vypadala monstrózní aktivní oblast, která vytvořila nedávné polární záře, když se ocitla na okraji Slunce? Tam nakonec aktivní oblast AR 3664 lépe ukázala svou 3D strukturu. Na snímku je zachycena velká sluneční protuberance s mnoha výčnělky, jak se táhne z chaotické oblasti slunečních skvrn AR 3664 do vesmíru, což je jen jeden z příkladů oblaků částic vyvržených z této bouřlivé sluneční oblasti. Pod dlouhou protáhlou protuberanci by se snadno vešla Země. Snímek neustále se měnící oblasti byl pořízen před dvěma dny. Včera byla vyvržena nejsilnější sluneční erupce za poslední roky (není zobrazena), šlo o výbuch zařazený do horní třídy X. Ultrafialové světlo z této erupce rychle zasáhlo zemskou atmosféru a způsobilo výpadky krátkovlnného rozhlasového vysílání v celé Severní i Jižní Americe. I když aktivní oblast AR 3664 je nyní otočena tak, že směřuje mírně od Země, částice z následného výronu koronální hmoty (CME) mohou stále následovat zakřivené čáry magnetického pole přes vnitřní Sluneční soustavu a vytvořit na Zemi další polární záře.

Galerie: Pozemské polární záře ze sluneční aktivní oblasti 6443.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2024-05-11 AR 3664: Obří skupina slunečních skvrn
  2. APOD: 2023-08-01 Monstrózní sluneční protuberance
  3. APOD: 2024-05-13 AR 3664 na zapadajícím Slunci
  4. 3dnews.ru: Foto: Udivená kočička :-)
  5. ScientificAmerican.com: Sun Erupts with Largest Flare of This Solar Cycle, but Auroras Unlikely to Follow
  6. Bom.gov.au: Large Solar Flares Since 1976
  7. NASA: X-Class: A Guide to Solar Flares
  8. NASA: Ultraviolet Waves
  9. NASA: Earth’s Atmosphere: A Multi-layered Cake
  10. NOAA.gov: SOLAR FLARES (RADIO BLACKOUTS)
  11. Wikipedia: Americas
  12. SpaceWeather.com: You are viewing the page for May. 14, 2024
  13. Wikipedia: Coronal_mass_ejection
  14. SpaceWeather.com: parkerspiral2.png
  15. Wikipedia: Heliospheric_current_sheet
  16. NASA: Our Solar System: Facts
  17. Facebook: Sky: Giant Sunspot Region 3664 and Resulting Auroras

Štítky: Protuberance, AR 3664, Vzplanutí


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »