< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  12. červen 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 12. červen 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Polární záře nad Krkonošemi

Uznání a copyright: Daniel Koszela

Bylo to vůbec poprvé. Alespoň pro fotografa, který viděl polární záři vůbec poprvé ze svých domovských hor. A jaká úchvatná polární záře to byla. Krkonoše jsou v Polsku obvykle příliš daleko na jihu, než aby bylo možné polární záři spatřit. Ale v úžasné noci z 10. na 11. května fialové a zelené barvy rozzářily velkou část noční oblohy v překvapivé podívané, která se objevila i nad mnoha místy ve středních šířkách po zeměkouli. Snímek je kompozitem šesti vertikálních expozic pořízených v době maxima polární záře. Futuristické budovy vpravo jsou součástí meteorologické observatoře na nejvyšším vrcholu Krkonoš. Za fialovou barvu mohou především Sluncem vyvolané vysokoenergetické elektrony, které v zemské atmosféře dopadají na molekuly dusíku. Naše Slunce dosáhne v příštích dvou letech maxima své povrchové aktivity, a přestože se předpovídá mnohem více polárních září, tak většina z nich nastane nad oblastmi blízko zemským pólům.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2024-05-12 Polární záře nad Švédskem
  2. Wikipedia: Giant_Mountains_National_Park
  3. Wikipedia: Poland
  4. ShutterStock.com: Foto: Kočka na polici :-)
  5. Facebook: Sky: Giant Sunspot Region 3664 and Resulting Auroras
  6. ResearchGate.net: Mapa obratníků a polárních oblastí Země
  7. APOD: 2022-02-06 Modrá skleněná kulička Země
  8. Instagram.com: danielkoszelaphotography: Aurora over Śnieżka
  9. Wikipedia: Tadeusz_Hołdys_High-Mountain_Meteorological_Observatory_on_Śnieżka
  10. Youtu.be: Karkonosze - Polskie Góry z Drona / Polish Mountains by drone
  11. Uit.no: Heights and colors of the auroras
  12. TheConversation.com: Are the northern lights caused by ‘particles from the Sun’? Not exactly
  13. APS.org: October 1897: The Discovery of the Electron
  14. NASA: What Is… Earth’s Atmosphere?
  15. Wikipedia: Nitrogen
  16. NASA: All About the Sun
  17. NASA: Solar Cycle 25 Is Here. NASA, NOAA Scientists Explain What That Means
  18. APOD: 2023-01-22 V zelené společnosti: Polární záře nad Norskem
  19. Wikipedia: Polar_regions_of_Earth

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Polární záře, Hory, Slunce

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »