Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  23. srpen 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 23. srpen 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Zbytek supernovy CTA 1

Uznání a copyright: Thomas Lelu

V srdci CTA 1 se nachází tichý pulzar. Tento pozůstatek po supernově byl astronomy objeven v roce 1960 jako zdroj záření na rádiových vlnových délkách a od té doby je identifikován jako pozůstatek smrtící exploze hmotné hvězdy. Z očekávaného pulzaru, z rotující neutronové hvězdy, pozůstatku zhrouceného jádra hmotné hvězdy, však žádné rádiové impulsy detekovány nebyly. Oblak mezihvězdných trosek, který vidíme asi 10 000 let po počáteční explozi supernovy, je na optických vlnových délkách slabý. Na tomto hlubokém teleskopickém snímku, který pokrývá asi 2 stupně hvězdného pole v severním souhvězdí Kefea (Cepheus) je na viditelných vlnových délkách zřejmá emise CTA 1 z dosud expandujících rázových front. Ačkoli od té doby nebyl na rádiových vlnových délkách žádný pulzar nalezen, v roce 2008 Fermiho kosmický gama dalekohled detekoval pulsní emisi z CTA 1 a identifikoval tak rotující neutronovou hvězdu, která je pozůstatkem supernovy. Zdroj byl rozpoznán jako první z rostoucí třídy pulzarů, které jsou sice na rádiových vlnových délkách tiché, ale pulzují ve vysokoenergetickém záření gama.

Seznam odkazů v popisu

  1. Science.org: Einstein@Home discovers a radio-quiet gamma-ray millisecond pulsar
  2. DeepSkyCorner.ch: Supernova Remnant CTA 1
  3. NASA: Radio Waves
  4. APOD: 2024-07-23 Krabí mlhovina od viditelného po rentgené světlo
  5. AstroBin.com: -Amenophis- Thomas LELU: CTA1 and NGC40 (RGB Version) (LRGB Version) (LO3RGB Version) (LHaRGB Version)
  6. NASA: Fermi Gamma-ray Space Telescope
  7. NASA: NASA’S Fermi Telescope Discovers First Gamma-Ray-Only Pulsar

Štítky: Zbytek supernovy, Cta1, Pulsar, Gamma ray


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »